Arrogant Bastard (CZ)

14.

"Nech mě být."

Zavrčela Eve a otočila se na druhý bok. Andrew jí však položil ruku na rameno.

"Já tě nechápu."

"Víš, na rozdíl od tebe, lidé potřebují spát."

Zamumlala a přitáhla si peřinu k bradě. Muž se zamračil.

"Tím chceš říct, že já nejsem člověk?"

"No, někdy o tom silně pochybuji."

Odpověděla mu a přetočila se zpět k němu, zasmála se a úplně rozlepila oči.

"Dobře, probudil jsi mě. Proč si to udělal?"

"Svítá."

Evangelline se posadila.

"Tak moment. Zaprvé, odkdy mi ty ukazuješ romantické věci? A zadruhé, tady někdy svítí slunce?"

Andrew se zamračil, uchopil ji kolem pasu a postavil na zem. Ona k němu vyslala vražedný pohled, následně se obmotala peřinou jako županem a přešla k oknu. Odhrnula závěs a vyhlédla ven.

Mlha se držela při zemi a slunce těsně nad obzorem kontrastovalo s kapičkami vody.

"To je krása."

Zašeptala a otočila se na něj. Muž však jen stál a kamenou tváří.

"Když myslíš."

"Ty to vážně nevidíš? Vždyť je to překrásné."

"Krása je slovo, které se podceňuje. Používá se pořád a tak ztrácí svůj význam, takže pak nemáme slov pro ty skutečně krásné věci."

Eve se usmála.

"Já nevěděla, že jsi filozof."

"Ty o mně nevíš věcí."

Poznamenal a přitom koukal kamsi za její rameno. Ona to přešla a pokračovala.

"A je něco, co bys popsal jako krásné?"

"Ne."

Uzemnil ji a otočil se.

"Stejně jako slovo milovat. Nikdy jsem ho nechápal."

"Vážně?"

Vzdychla Evangelline a přitom pozorovala, jak jejímu manželovi dochází, že řekl něco, co asi neměl. Pak se na ni obrátil a pokusil se o úsměv.

"Přesně tak."

"A Christinu jsi nemiloval?"

Křikla tónem, který jasně ukazoval, že se jí nelíbí to, o čem mluví.

"Bylo to dávno, Eve, nepamatuji se."

"Vážně?"

"Nech toho. Jsi nemožná, žárlíš na mrtvou ženu."

"Ona je mrtvá?"

Zajímala se dál a on naklonil hlavu na stranu.

"Doufám."

"Tak na to nemám co říct."

Rozhodila ruce žena a přešla k němu. Lord se však nenechal.

"A co ty, prosím tě? Ty jsi někdy někoho milovala?"

"Tak abys věděl, tak ano, milovala."

"A koho?"

Dotíral na ni, ale ona se pousmála.

"Ale, on si to ani nezasloužil. Byl to bastard. Arogantní bastard."

"A jak to s ním dopadlo?"

Zeptal se rychle, pak se zarazil a nakrčil obočí. Po chvíli mu to došlo a zhluboka se nadechl.

"Tak arogantní bastard?

"Ty jsi vážně případ. Já ti tady vyznávám lásku a ty..."

Byla ale přerušena, protože jí položil prst na rty, aby mlčela.

"Já si nemyslím, že jsem k tobě lhostejný. Mám tě rád a slibuji, že až si budu jist tím, co k tobě cítím, budeš první, komu to povím."

"Ještě, aby to bylo jinak."

Pousmála se a políbila ho na tvář.

"A teď si jdu lehnout."

Řekla, chytila ho za ruku a šla dostát svému slovu. Sotva se totiž naší dvojici podařilo překonat menší polovinu vzdálenosti, která je dělila od jejich cíle, otevřely se dveře. Dovnitř vtrhla Grissandolle, na sobě měla kalhoty a černý korzet, vlasy stažené do drdolu a mračila se. V ruce držela jezdecký bičík, to z toho, jak rychle běžela od koně.

"Tak tohle už si přehnal! Evangelline, jdi od něj a ty, bratříčku..."

Vrazila mu facku a pokračovala.

"Už jí nikdy neublížíš, protože jinak tě zabiju!"

"Griss, špatně jsi to pochopila, on..."

Snažila se Eve mu pomoct, ale její švagrová se nedala zarazit.

"Všichni mi potvrdí, že jsi jí dnes..."

"Griss!"

Křikli oba naráz a tím ji zarazili. Žena se zamračila a pak se podívala na Eve.

"Vy jste...

"Ano."

Odpověděla dívka dřív, než stihla černovláska dokončit větu.

"U všech svatých."

Protočila Grissandolle panenky a couvla.

"To jste do toho praštili rychle."

"Sklapni."

Sykl její bratr a postrkoval ji směrem ke dveřím.