Ještě den předtím jsem si nakoupila tři hořké čokolády, abych nezapomněla na jeho oči. Ale všechny čokolády jsem v noci snědla.
Ve škole jsem měli Mikuláše, já jsem byla anděl a jediná jsem to brala trochu vážně.
Všechny perníčky jsme rozdaly, každého pomalovali a já se vracela domů. Když jsem se stavila v supermarketu pro další hořkou čokoládu, potkala jsem Snowa s horkou čokoládou. Vyhla jsem se mu obloukem, ale on ke mně přiběhl.
,,Ahoj Winter."
,,Ahoj Snowe. Jdi trochu dál, nechci tu čokoládu mít na sobě." poodešla jsem a narazila jsem do regálu za mnou. Při mém štěstí to byl regál s konzervami a sklenicemi s omáčkami. Asi pět z nich mi spadlo na nohy a dvě na hlavu. Ještě dnes cítím tu bouli na hlavě. Ale nejhorší bylo, že celý vysypaný regál jsem musela zaplatit, diky bohu, že mi Snow přispěl. Přeci jen, kdyby nepřiběhl, nemusela jsem couvat a nemusela narazit do regálu. Snow zatím byl u každého mého karambolu, nejspíš byl prokletý, nebo co.
