Na poslední den školy a vánoční besídku jsem přišla s obvázanou rukou. Skoro všichni však věděli, co se stalo, takže jsem se vyhla těm blbým dotazům. Je neskutečné, že všechny uvidím nejspíš až příští rok. Takovou normální vánoční atmosféru ve škole bylo úžasné zase to cítit po roce.
Když jsem odcházela ze školy s taškou plnou dárků od kamarádek, procházela jsem kolem sámošky. Vypadalo to, že vše bude v pořádku, ale pak...
Pak se ve dveřích objevil Snow s nějakou holkou. V tu chvíli se mi rozmlomilo srdce na dvě půlky, tu která nesnáší Snowa a tu která ho miluje. Nemohly se dohodnout na příměří. Ale to trvalo jen chvíli, dokud Snow nepřepadl přez práh a neshodil ji s sebou. Kdyby mezi nimi něco bylo asi by se zasmála jako já, ale ona na něj začala křičet. Z toho jsem dostala ještě větší záchvat smíchu. Snow si mě všiml a zasmál se taky. Nevšímal si té holky a jen se usmíval. Byl to nejzářivější úsměv, který jsem viděla.
