Abych pravdu řekla na tento den si pamatuju nejmíň ze všech. Je to tím, že se nestalo něco světoborného. Ikdyž teď když přemýšlím.....mám to, přece se něco stalo!
Stálá jsem u pekárny a jedla něco sladkého, když se přihnal autobus se třeťáčkami, z nějakého vědeckého centra. Já jsem je měla odvést do šaten a pak na oběd. Vše proběhlo docela hladce až na karambol ve třídě. Protože jsem ještě musela něco vyřídit učitelce, která zrovna učila třídu, do které chodil Snow, potkala jsem ho.
A teď si deníčku představ, říkám něco učitelce, u tabule je Snow a počítá příklad. Pomale odcházím, když a ucítím jak se něco dotklo mých zad a pokračovalo to až k patě a uslyším naráz. No Snow, opět, jak odcházel od tabule nevšiml si houby a uklouzl po ní a křídou mi nakreslil čáru přez černý svetr, sukni stejné barvy a ladíci punčochy. Já jsem fakt nevěděla, jestli to dělal naschvál nebo omylem a jestli ztrapňuje jen mě nebo i ostatní? Ale zničil mi oblíbené oblečení a tím pádem jsem ho zapsala do pomyslného seznamu lidí, které nemám ráda.
