Nikdy jsem se netěšila víc na pondělí jako 7.12. Konečně mě měli zbavit rovnátek. Ano deníčku, jestli sis nevšiml, ajó ty nemáš oči, že? No a kvůli sundání rovnátek jsem nemusela do školy a tím pádem se vidět se Snowem. Alespoň jsem si to myslela.
Jedu si takhle s mamkou autem po hlavní třídě ve městě, když ji někdo zavolá. Mamka to zvedla a povídala si s někým způsobem hmm a tak jo a jakmile domluvila, podívala se na mě tím pohledem nezabij mě.
No hádej! Volali ji z práce, že prý musí přijet a zúčastnit se nějaké schůze či to. No pro mě to mělo následky v podobě cesty domů vlakem. Takže mě vyhodila u nádraží a odjela.
Vlak mi jel, jak si doteď pamatuju, až hodinu na to. Protože jsem byla líná, a doteď se nic nezměnilo, čekala jsem na vlak pouze v čekárně s postarší paní a bezdomovcem.
Už jsem pomale nastupovala, když se nějaký opozdilec snažil vyskočit z vlaku a tím pádem mě srazil. Nejspíš tušíš, kdo to byl, že?
