Nevím, co se přes tu noc stalo, řekněme, že mě navštívili tři vánoční duchové a promluvili mi do duše, ale po tom, co mi Snow nechal další památku na něj ba kabátě, jsem naštvaná nebyla. Přišlo mi až roztomilý jak se 180cm kluk s očima barvou hořké čokolády a rostoucím strništěm snaží 165cm holce s béžovým kabátem a rozcuhanými vlasy schovanými pod čepkou utřít šlehačku z už zmiňovaného kabátu. Usmívám se i teď. Prostě jsem změnila pohled na Snowa.
Těšila jsem se na další chvíli, kdy se uvidíme. Vážně doteď jsem to nepochopila.
Ve škole jsem se nesoustředila a takový blbosti, jaké dělají holky, když se jim někdo líbí. Odpočítávala jsem každou sekundu poslední hodiny. Venku jsem ho zahlédla jak běží na autobus. Rozběhla jsem se za ním, ale za rohem zastavil a usmál se na mě. Chvíli jsme jen na sebe koukali a pak jsme za ráz promluvili. Chvíle ticha, trapného a pak jsem se omluvila za mé chování atd. Jediné, co na to řek, bylo právě mo ujel bus, tak nezajdem na něco? Krom palačinek samosebou.
