S modřinami i pohmožděnými končetinami se dosti blbě šlo a ještě k tomu tělocvik! Nejen, že byl spojený s klukama, ale ještě k tomu trval dvě hodiny a já se sotva pohla. A k tomu ještě si učitelka usmyslela, že budeme skákat přes kozu.
Tak si jdu na řadu a přeskočím kozu bez velkých problémů. Ale jakmile jsem dopadla, zabolela mě noha, jakoby ji přejel hřebík, a já skončila na zemi, pořád při vědomí. Nikdo mi nevěnoval pozornost, kromě učitelky, že. Ale když jsem řekla, že jsem v poho, tak jsem musela dál cvičit.
Po tělocviku jsem se už nehýbala a jen seděla na lavičce v šatně. Kamarádky mi pomohly do třídy a já jen blbě seděla v lavici a holky mi odnášely a pak nosily učebnice. Nikdo si toho nevšiml, že jsem se ani nepohla. Ale pak nastalo peklo. Cesta domů!
Sice jsem nechtěla, ale musela jsem minimálně dojít k zastávce, ale v půli cesty jsem spadla na zem a na všechno se vykašlala. Seděla bych tam dokud bych neumřela, ale někdo mě vytáhl ba nohy a odtáhl na lavičku na zastávce. Ano, byl to Snow.
