Celý den jsem neviděla Snowa a co bych čekala, když byla sobota.
Od rána jsem byla na nohou a pomáhala jsem na akci pro děti. Měla jsem plně zuby ostatních a když jsem běžela na vlak, potkala jsem svého učitele. Zastavil mě a snažil se se mnou navázat konverzaci. Ale já musela běžet na přijíždějící vlak. Nijak se mi nepodařilo ho přesvědčit, že musím nutně pryč. Nejspíš bych tam i zůstala, kdyby nepřišel Snow.
Začal takové ty sladké kecy a pak řekl něco učitelovi jestli nechce s námi na večeři. Malém jsem se rozesmála, ale udržela jsem smích. Učitel to okamžitě odmítl a někam odešel, já zamávala Snowovi a běžela na vlak. Stihla jsem to. Za to jsem byla vděčná Snowovi, ale co následovalo v pondělí, to bylo peklo. Tedy ze začátku.
