Satanovi se směj do tváře

Začátek školního roku

4.Září

Milý deníčku,

návrat do školy byl opět  jako minulý rok.Opět se  mnou nikdo nehovoří. Všichni opět hovořili s třídní kráskou Mary, jejíž otec vlastní velké akcie.Tatínek a maminka mi hovořili, abych se k ní chovala uctivě, přestože se na něčem nepohodneme.Jediné čeho si moji spolužáci, že je na mně nové, byly moje kratší vlasy.Byla jsem zklamaná, že si nikdo nevšiml mých nových čistě bílých zlatou nití obšitých šatů.Maminka mi je přivezla z velké dálky, kam jela s  tetičkou Elizabeth.

Takto si Emily zapisovala do deníčku posledních 8 let na začátcích nových školních let.Její rodiče neměli peníze na křesťanskou školu, tak musela Emily chtě nechtě chodit na normální smíšenou školu.Emily byla na této škole velice nešťastná.

,,Je nám líto zlatíčko, momentálně nemáme dostatek peněz na zaplacení křesťanské školy.Budeš se muset spokojit s tou kam již chodíš"těmito slovy ji vždy rodiče odbyli, když byla ze své školy nešťastná.

Emily byla stejně zbožná jako její rodiče a na večerní modlitby se obzvlášť těšila.Její prosby se většinou sestávali z proseb o světový mír a mít více přátel v nekřesťanských školách. Emilyini rodiče nevěděli, proč je Emily v této škole tak nešťastná.Její matka do této školy také chodila a byla v ní šťastná - tedy to jí vždy říkala, když Emily začala pofňukávat, že bude chodit se špatnými známkami.Když šla Emily do své školy, procházela kolem křesťanské školy a toužebně se dívala do oken.Byla to škola o které Emily vždy snila.Kdysi měla kamarádku, která neustále nechápala, jak Emily může snít o modlení se 3x denně a k tomu v nepohodlných lavicích za neustálého pošťuchování od nespokojených jeptišek.Emily bylo jedno co si myslí ostatní, věřila, že Bůh s ní zamýšlí něco zvláštního.