Satanovi se směj do tváře

To je na blázinec...(P.S.Miluji tě)

Emily měla celý den zkažený.Bála se Erika potkat, aby si na ni opět jeho sestra nepočkala.Zároveň ho chtěla potkat, aby se ho zeptala, zda je opravdu to čeho se nejvíce bála. Nakonec ho potkala u skříňky.Ze zdvořilosti ho pozdravila. Po chvíli to ale nevydržela a přívětivě řekla:,,Máš velice příjemnou sestru.".

,,Děkuji, ale kde jsi ji potkala?" zeptal se Erik zaraženě.

,,Setkaly jsme se před školou.Měly jsme spolu velice příjemný rozhovor o tvé osobě." odpověděla Emily a snažila se aby nezněla nahněvaně.

,,Ah, tak to se omluvám, hovořil jsem jí, aby tě nehledala.Mohu vědět co hovořila?" řekl omluvně Erik.

,,Hovořila, abych tě nechala na pokoji.Prý si na mne počká pokud se s tebou budu více stýkat." odpověděla Emily se zklamaným podtónem v hlasu.

Erik se vzmohl pouze na :,,Ah..." 

Emily tím dostala čas na přemýšlení, či si má nalít šálek čisté vody, nebo své city dále dusit pod pokličkou.Nakonec se rozhodla pro první možnost.Chtěla mu své city vyjádřit i když to bylo neetické, co nejdříve.

,,Ehm...Eriku, potřebuji se ti s něčím svěřit.-" odmlčela se Emily a přemýšlela, zda se opravdu chce se svými city svěřit někomu kdo by se jí mohl vysmát a co hůř - vyprávět tuto historku svým stejně ďábelským kamarádům ,,-Mohl by jsi na mne počkat na dvoře po skončení vyučování?"

,,Ovšemže, jistě." odpověděl překvapeně Erik.

Emily to nesmírně potěšilo.Usmála se na Erika, rozloučila se a odešla do třídy.

Celý den Emily utíkal jako šnek běžící maraton.

Konečně zazvonilo a Emily byla volná.Ze školní budovy skoro vylétla.Pak se ale zarazila.

Opravdu chce riskovat, že si na ni opět před školou počká jeho sestra?

Emily si dodala odvahy a šla za Erikem.Vypadalo to jakoby tam Erik stál už celé věky.V poledním slunci vypadal jako anděl.Jakmile za ním došla a už se chtěla nadechnout, že se mu se svými city svěří, přerušil ji:,,Než začneš, proč jsi mi neřekla,  že jsi křesťanka?".Něco se na něm změnilo.Emily na to nemohla přijít.Pak na to přišla.Jeho nádherné vyjadřování bylo pryč.Mluvil nespisovně.Emily poznala, že je něco špatně.Bohužel ta otázka byla pouze začátek.Jehoo proslov měl pokračování: 

,,Už chápu ty bílý šaty a žádnej make-up a šperky.Dřív jsem si myslel, že se ti to tak prostě líbí a chceš tak vypadat.Ale asi jsem jen byl slepej.Kdo by v dnešní době chtěl takhle vypadat?Leda blázen!"

,,Eriku"Emily začaly po tváři stékat slzy.

,,V dnešní době je tohle na blázinec věřit v něco co je prej hodný, ale sesílá to pohromy jako Islámisty ve Francii nebo Tsunami v Japonsku!-"

,,Já" zajíkla se Emily.

,,My Satanisti aspoň uznáváme někoho, u koho se nedaj očekávat věci jako světovej mír."

,,Tě"škytla Emily.

,,A bejt někde, kde je zakázanej sex?To jako promiň, ale tak já bych nemoh fungovat!"

,,Miluju"

,,No možná bez sexu by to šlo, ale leštění bambusu vypustit?To už bych se radši vostřihal dohola!....moment co?"znejistěl Erik.

,,Ano." zabořila Emily pohled do dlažby.

,,Tak proč něco neřekněš dřív?" řekl Erik a obejmul Emily.

Emily mu objetí vrátila a pošeptala do ucha:,,Bála jsem se říct ti to, protože jsem se bála, že se mi vysměješ."

,,To bych neudělal.Vlastně jsem vypěnil, protože jsem ti to neřek už dřív, ale taky se mi líbíš.Vlastně jsem si mohl vybrat skříňku kterou jsem chtěl, ale viděl jsem tě předtím před školou a vybral s jí kvůli tobě.Klidně jsem mohl mít skříňku vedle tý holky, co s ní chodíš do třídy a je oblíbená." odpověděl Erik.

Emily byla zmatená.Nenávidí ji nebo ji miluje?