Hello, darling.. [TVD/TO]

1. kapitola

Sledovala jsem Kola a už mě to přestávalo bavit. Chodil po městě už snad dvě hodiny. Se sluchátky v uších bloumal po ulicích a ani si nevšiml, že ho někdo sleduje. Nějaký kluk z místního baru mi prozradil, že ta Klausova dvojnice chce zabít Kola. Bylo lehké z něj dostat nějaké informace. Práce ho zaměstnala natolik, že si zapomněl vzít železník asi. Myslím, že se ta dvojnice jmenovala Elena. Tak trochu jsem doufala, že se s ní setkám. Kdyby byla jako Katherine, tak bychom si rozuměli. Nemohla jsem, ale dopustit, aby Kola zabila. Mám k tomu pár prostých důvodů. Zaprvé-nemůžete jen tak zabít Původního. I s ním zemře celá jeho linie. A já jsem patřila zrovna do té Kolovy. Neměla jsem nejmenší chuť zemřít. Zadruhé-co by si pak počali Klaus, Rebekah a Elijah? Neskákali by radostí do stropu, že je Kol mrtvý. No důvodů mám málo, ale bude muset stačit to, že Kol je prostě Kol.

Najednou Kol promluvil. Lekla jsem se, že to mluví na mě, ale jenom telefonoval. Zaslechla jsem „Jeremy Gilbert". To nevěstilo nic dobrého. Zaměřila jsem své smysly na hlas v telefonu a poslouchala. ,,Chci příměří" slyšela jsem dívčí hlas. Elena? Hádala jsem. Dál jsem toho moc neslyšela, ale najednou Kol přidal do kroku a upíří rychlostí utíkal pryč. Následovala jsem ho až před nějaký dům. Dveře se po chvíli otevřeli a v nich stála přesná kopie Katherine. Za ní stál kluk s puškou namířenou na Kola.

,,Pozvi mě dál a promluvíme si" promluvil Kol.

,,Jeremy tě pozve dál, ale necháš ho odejít. Ani se ho nedotkneš" určovala pravidla Elena. Kol po chvíli přikývl. Ten Jeremy ho pozval dál a zmizel v domě. Slyšela jsem otevřít zadní dveře. Kole vešel dovnitř a Elena zavřela dveře.

Tak a sem v pytli. Co teď udělat? Vedle domu v křoví se něco pohnulo. Zpoza keře vyběhla postava s puškou a sprintem běžela pryč. Jeremy. Prozatím mi postačí sledovat jeho. Sledovat mladého kluka, co si myslí, že se ubrání upírovy bude lehký. Po pár set metrech zpomalil a vytáhl mobil. Udýchaně si pro sebe něco mumlal a čekal, až to někdo zvedne. Namluvil pár slov do záznamníku a popoběhl dál. Najednou se zprudka zastavil a otočil se. Stihla jsem se skrýt za roh, ale všimla jsem si, že na člověka měl neobvykle rychlé reakce. Jak tak držel pušku namířenou na místo, kde jsem před pár sekundami stála, všimla jsem si znaku na jeho pravé ruce. Značka lovce z Pětky. On je jedním z nich. Zamrazilo mě hrůzou. Jednou mojí výhodou bylo, že jsem jedna z mála upír, co to tetování můžou vidět. Nevím, čím je to způsobeno, ale pár takových lidí i upírů jsem již potkala. Tak tenhle kluk není bezbranný.

Jeremy se sám pro sebe zasmál a vydal se dál. Zřejmě si myslel, že je panaroidní. Nechala jsem ho běžet a vrátila se zpátky. Nezbývalo mi nic jiného než čekat, až se něco bude dít. Do domu nejsem pozvaná, takže nic jiného než pozorovat nemůžu.

Zhruba po půl hodině se otevřeli dveře a v nich se objevil Kol. Otočil se, aby se s ní rozloučil nebo jí něco řekl a odešel. Sledovala jsem ho do nějakého parku, či co to bylo. Opět si nandal sluchátka a sedl si na lavičku. Na upíra trochu podivné zabíjení času, ale budiž. Ve vzdáleném konci parku jsem zaslechla zpívat opilce. Jeho krev by nemusela chutnat nejhůř. Nejodpornější je zdrogovaný oběd, ale opilý nechutná špatně. Nechala jsem Kola Kolem a upíří rychlostí doběhla k mé příští oběti. Byl celkem mladý, ale moc jsem na něj nekoukala. V takovýchto chvílích mi nijak zvlášť nezáleželo na vzhledu mého jídla. Rozhlédla jsem se, jestli mě někdo nevidí a popadla opilce za krk. Lekl se a upustil flašku rumu. Zvrátila jsem mu krk dozadu a zakousla se. Krev byla nahořklá a plná alkoholu, ale než se dostanu k něčemu lepšímu, bude to chvíli trvat. Vysála jsem ho dosucha a odhodila na zem. Olízla jsem si ze rtů poslední kapku krve. Už jsem se chystala odejít, když za mnou někdo promluvil. ,,Tomu se říká lajdácká práce" poznamenal. Otočila jsem se a spatřila Kola. Prohlížel si mě od hlavy až k patě a zjevně přemýšlel, kdo jsem.

,,A to říká mistr úklidu mrtvol" řekla jsem na oplátku ironicky.

,,To máš pravdu" uchechtl se. ,,Nezáleží mi, jestli způsobím paniku." Vzpomněla jsem si, jak jsem byla svědkem toho, když jen tak z nudy zavraždil skupinku nějakých turistů. ,,Neznáme se odněkud?" přerušil chvíli ticha.

,,Setkala jsem se se spousty upíry. Těžko bych si pamatovala všechny" použila jsem jeho nejčastější výmluvu, když se nechtěl představovat někomu, kdo se mu nelíbil.

Zasmál se. ,,Zdá se, že mě znáš víc, než tuším" upíří rychlostí přešel těsně ke mně a zahleděl se mi do očí. ,,Kdo jsi?" zeptal se.

,,Jestli mě chceš ovlivnit, tak to se ti nepovede" pousmála jsem se.

,,Nesnažím se tě ovlivnit" ujistil mě.

,,Mně bohatě stačí, že znám tebe. Ty nemusíš znát mě" zašeptala jsem.

Usmál se a během okamžiku mě držel za krk a tiskl mě ke kmeni stromu. ,,Nemám rád, když někdo zná mě a já jeho ne" šeptl výhružně.

,,A já miluju nepozorné upíry" řekla jsem sladce a zamávala mu před obličejem kolíkem z bílého dubu, který jsem mu nepozorovaně vytáhla z vnitřní kapsy bundy. Zasmál se. ,,Cori" rozsvítilo se mu v hlavě.

,,Taky tě tak ráda vidím" vítězně jsem se usmála. K mému překvapení mě objal a políbil na tvář. Opětovala jsem mu obětí a usmála se.

,,Tak jak se má moje oblíbená upírka?" zeptal se.

,,Oblíbená jsem jen proto, že jsem první upír, kterého jsi stvořil. A nikdy jsem se tě nepokusila zabít" poznamenala jsem.

,,To je pravda. Většina z nich mě za to, že jsem je přeměnil, neměla ráda."

,,Mám se fajn" odpověděla jsem mu na předešlou otázku. ,,Co děláš v tomhle městě?" zeptala jsem se.

,,Jako bys to nevěděla" ušklíbl se.

,,Sice to vím, ale chci podrobné vysvětlení" zamračila jsem se.

,,Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl o Silasovy?" zeptal se.

,,Velmi živě si pamatuju i ty čarodějky, co ho uctívali" přikývla jsem.

,,Je s ním ukrytý i lék. Lék na upírství." To pro mě nebyla novinka.

,,Pár povídaček jsem o tom slyšela" poznamenala jsem.

,,Ta dvojnice Elena ten lék chce získat. Nelíbí se jí být upírem" začal vysvětlovat.

,,A pokud získá lék vypustí Silase" dokončila jsem.

,,Yep" přikývl. Krev mi při představě, že Silas bude běhat po světě, tuhla v žilách.

,,To nesmí udělat" zachraptěla jsem.

,,Chceš se přidat k Týmu Kol?" zeptal se s úsměvem.

,,Jestli Tým Kol znamená, že Silas nebude vypuštěn tak jo" posmála jsem se.

,,Plácnem si?" zeptal se se smíchem. Zasmála jsem se a plácla ho do natažené dlaně. Pak mě překvapil tím, že mě chytil za ruku, přitáhl si mě k sobě a políbil. Překvapeně jsem se zarazila. Odtáhl se ,,Jako za starých časů?" zeptal se s tím svým ušklebkem.

,,Jako za starých časů" přikývla jsem s úsměvem a políbila ho.

---------------------

Tak jsem se po dlouhé době odhodlala přidat nějaký svůj příběh sem :) Doufám, že si ho někdo přečte a když už ke mně zabloudíte, přijímám veškerou kritiku :) Přeci jenom; chybami se člověk učí a já si ráda přečtu váš upřímný názor.