Hello, darling.. [TVD/TO]

3. kapitola

Upíří rychlostí jsem se rozběhla nahoru do patra. Nahoře jsem se rozhlédla a zbystřila smysli. ,,Před námi se neschováte" řekla jsem dost hlasitě, aby mě slyšeli. ,,Slyším, jak dýcháš Jeremy" upozornila jsem ho. V pokoji napravo ode mě jsem zaslechla prudké nadechnutí. Na to jsem čekala. S úšklebkem jsem kývla na Kola a ukázala na dveře. Usmál se a ukázal na sebe a pak číslo jedna. Pochopila jsem, co myslel, a zůstala přede dveřmi. Jakmile vešel, ozvaly se zvuky boje.

,,Jeremy, běž!" zakřičela Elena. Sekundu po té se ze dveří vyřítil Jeremy. Skoro si mě v tom zmatku nevšiml. Popadla jsem ho za ruku a za hlavu a strčila ho ze schodů na malé odpočívadlo. Zůstal zmateně ležet a zrychleně dýchal.

,,Eleno?!" zachraptěl.

Okamžik po té, vyběhla Elena ze dveří a vystrašeně hledala Jeremyho. Nevěnovala mi sebemenší pozornost. ,,Jeremy!" šeptla ustrašeně a vyběhla směrem k němu. Zastoupila jsem jí cestu. ,,Snad mu nechceš pomoct?" zeptala jsem se. ,,Uhni mi z cesty a radši zabav Kola!" poručila mi.

,,Víš," začala jsem pomalu,,mě se ani nechce." Popadla jsem jí za ramena a mrštila jí proti zdi.

,,Cori?!" zavolal na mě Kol. Ohlédla jsem se a chytila dřevěný kolík, co mi hodil. ,,Nezabí jí hned" mrkl na mě s úsměvem a šel se postarat o Jeremyho. Usmála jsem se a obrátila se k Eleně. Opírala se o stěnu a zděšeně na mě zírala. Konečně pochopila, o co tu jde. ,,Ty nebudeš Klausův poskok" zasmála se nad vlastní hloupostí. Zaslechla jsem duté rány, jak Kol táhl Jeremyho ze schodů dolů. ,,Kam ho táhne?" zeptala se ustaraně Elena a malinko poodstoupila od zdi. ,,Popovídat si a možná useknout pár končetin" pokrčila jsem rameny. V obličeji jí bylo znát zděšený a pokusila se o útěk. Skončila opět na protější stěně s bolestivým úšklebkem ve tváři. ..Začínáš mě nudit" oznámila jsem jí. ,,A když mě někdo nudí, zabiju ho" oznámila jsem jí s úsměvem. Dřevený kolík jsem si nechala na později a místo toho utrhla příčku od zábradlí. V naději, že mě překvapí, po mě Elena skočila. Bez váhání jsem jí zabodla příčku do hrudi těsně u srdce a druhý konce zabodla do zdi, takže byla připíchnutá a neschopná pohybu. ,,Nepříjemný pocit co?" zeptala jsem se. ,,Cítíš, jak se ti dřevo otírá o srdce. Stačí malý pohyb do strany a jsi mrtvá." Elena jen lapala po dechu a rukama svírala dřevo v místech, kde jí vcházelo do hrudi. Snažila se něco říct. ,,Copak máš na srdci?" zeptala jsem se sladce. Probodla mě pohledem a slabím hlasem zachraptěla jméno svého bratra. ,,Neměj strach. Tvůj bratr nezemře" pousmála jsem se. ,,Jen přijde o jednu paži" zašeptala jsem jí do ucha. Tohle jsem si naprosto užívala. ,,Moc srandy s tebou není" postěžovala jsem si. ,,Nesnažíš se vysvobodit" zamračila jsem se. ,,Tak tě budeme muset trochu popíchnou" dostala jsem skvělý nápad.

,,Cori!" zakřičel zezdola Kol. Upíří rychlostí jsem doběhla do kuchyně, kde Kol Jeremyho připoutal ke kuchyňskému pultu.

,,Co se děje?" zeptala jsem se.

,,Na který ruce má mít to tetování? Nerad bych ho nechal vykrvácet" zeptal se a hrál si přitom se sekáčkem na maso.

,,Na pravý" ukázala jsem.

,,Jak to pokračuje se Elenou? Ještě si jí nezabila?" pokračoval jako by mimochodem. Při jeho slovech měl Jeremy v očích strach. Pozoruhodné. Má větší strach o ní, než o sebe. První pravidlo přežití ve světe upírů-starej se jen sám o sebe a najdi si přátele mezi silnýma a povětšině psychicky narušenýma upírama. Kol byl silný, ale nebyl blázen. Ještě lepší kombinace.

,,Ještě žije" odpověděla jsem pomalu. ,,Právě je připíchnutá kde zdi a ani se nesnaží utéct. Napadlo mě, že bych jí trochu povzbudila" ukázala jsem na Jeremyho.

,,Skvělej nápad" ušklíbl se Kol a k mému překvapení mě políbil na tvář. Byl ve výjimečně dobré náladě. Usmála jsem se a ignorovala Jeremyho udivené pohledy.

,,Vy spolu chodíte nebo co? Párek praštěných upírů?" zeptal se Jeremy. Kol mu vrazil facku a okřikl ho, ať mlčí. Kol se připravil k useknutí mu pravé paže a já sledovala schodiště, jestli na poslední chvíli nepřiběhne Elena. Koutek oka jsem zahlédla, jak se Kol rozpřahuje a v dalším okamžiku se přiřítila Elena a skočila po Kolovy. Okamžitě jsem jí od něj odtrhla a hodila přec celou kuchyň až do obýváku. Kol si vytáhl z ramene sekáček a odhodlaně vykročil k Jeremymu, který byl stále připoutaný k pultu. Rozmáchl se a sekáček se odrazil od pultu. Jeremymu se podařilo vytrhnout jednu ruku z pout a odkutálet se z pultu. Elena se opět vrhla ke Kolovy a v ruce držela kolík. Ale ne obyčejný. Jediný kolík z bílého dubu, co zbyl. Musela ho ukradnout Kolovy z bundy, když se prali. Na poslední chvíli jsem jí zastoupila cestu. Kolík mi hladce projel pod žebry, zaryl se do masa a zastavil se těsně u srdce. Zasténala jsem bolestí. Kol ode mě Elenu odstrčil, a zachytil mě těsně před tím, než jsem spadla. Kolík byl vyroben pomocí magie a normálnímu upírovy, jako jsem já, způsoboval ohromný bolesti. Byl jak napuštěný sporýšem. Kol vzal kolík do ruky a opatrně ho vytáhl. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě a Eleně ani Jeremymu nevěnoval sebemenší pozornost. ,,Jo je mi fajn" přikývla jsem a nenápadně si od něj kolík vzala. Cítila jsem, jak se ráda zaceluje. Cítila jsem se slabě, ale na jeden rychlý výpad mi to postačí.

,,Jeremy pozvi mě dál" ozvalo se ode dveří. Všichni přítomní se k nim otočili. Stál v nich Klaus a nenávistně nás probodával pohledem. ,,Buď Kol a ty vyjdete ven nebo mě vy pozvěte dovnitř" ukázal na mě a pak na Jeremyho a Elenu. Nevěnovala jsem mu moc velkou pozornost. Doufala jsem, ale že Elena ano. Přendala jsem si kolík do pravé ruky a přinutila Kola se mi podívat do očí. ,,Promiň, šeptla jsem." Kol se na mě nechápavě díval. Klaus si myslel, že chci probodnout Kola a zakřičel na mě. Místo na Kola, kterého bych nikdy nepobodla, jsem zaútočila na Elenu. V momentu překvapení nedávala pozor a kolík se k jejímu srdci dostal příliš snadno. Slyšela jsem křičet Jeremyho a Klause. Elena na mě jen v němém výkřiku strnule zírala. Její kůže začala popelavě šedivět a oči dostali skelný lesk. Vytáhla jsem kolík z jejího srdce a pustila tělo na zem. Čekala jsem, že mě každou chvíli probodne Jeremy. Proto, když mě někdo popadl do náruče, jsem strnula a čekala na smrt. Nic se, ale nestalo. Dotyčný se mnou utekl zadními dveřmi a utíkal dál městem. Chvíli potom jsem omdlela. 

---------------------------

Omlouvám se pokud tam najdete nějaké chyby. Budu moc ráda, když mě na ně upozorníte :)