Hello, darling.. [TVD/TO]

8. kapitola

Vrátila jsem se zpátky do Grillu. Cloumal se mnou vztek a nejradši bych do něčeho praštila. Že jsem byla tak naivní a myslela si, že mě Kol může mít rád. Má rád jen sám sebe a stará se jen o to aby on přežil.
Vešla jsem dovnitř a zamířila k záchodům. Na tvářích jsem cítila slzy a potřebovala se trochu upravit. Prohlédla jsem si svojí tvář v zrcadle a povzdechla si. Pomocí kapesníčků a vody jsem odstranila veškeré stopy po pláči. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči.

Prostě to vypni Cory. Bude ti líp. Stačí se trochu soustředit a všechny emoce zmizí.

Našeptával mi tenký otravný hlásek v hlavě.

Ne! To nesmím udělat. Naposledy to dopadlo špatně. 

Okamžitě jsem hlásek zahnala do pozadí a otevřela oči.
"Co to sakra.." naskočila jsem a kdyby za mnou nebyla zeď, určitě bych odskočila dozadu.
"Vylekal jsem tě?" ušklíbl se a v modrých očích mu hráli veselé jiskřičky. 
"Není slušné takhle překvapit dámu" vyhnula jsem se odpovědi. "Co vůbec děláš na dámských záchodech?"
"Když jsi odešla, šel jsem si najít nějakou svačinku a viděl tu nepříjemnou scénku s tvým přítelem." Popošel o kousek blíž a opřel ruce o zeď vedle mojí hlavy, takže mě prakticky uvěznil mezi zdí a jeho tělem. "Tak jsem se šel ujistit, že jsi v pořádku" dokončil s úsměvem.
"Je mi fajn" odsekla jsem a odstrčila ho od sebe. Neměla jsem náladu o tom mluvit.
"Vážně? Takže nemáš zarudlé oči od pláče" znovu se ke mně přiblížil a palcem mi přejel po tváři.
"Co po mě chceš, Damone?" strčila jsem do něj a tentokrát se ocitl on namáčknutý na zdi. "Chceš abych řekla, že mi ublížil? Že mě to bolelo? Že se právě cítím jako kdyby mi vyrval srdce z hrudi a rozdrtil ho?" Rukama jsem svírala jeho bundu a násilím ho tlačila ke zdi. "Tohle ode mě chceš slyšet? Protože je to všechno pravda a nejradši bych to nechala všechno zmizet" poslední slova jsem mu zašeptala zblízka do obličeje. Stál tam opřený o zeď a dlouho mě zkoumal pohledem.
Stále namáčknutý ke zdi se ke mně naklonil a vzal oběma rukama můj obličej do dlaní.
"Tak to udělej" šeptl potichu. "Vím přesně jak se cítíš, protože právě teď je holka kterou miluji s mým bratrem někde na výletě a užívá si to. To já jsem měl být ten kdo jí vezme na výlet, pryč z tohohle města. To já jsem měl být ten kdo jí drží v náručí a líbá jí. Po všem co jsem pro ní udělal se ke mně znovu otočila zády a vybrala si mého bratra." V očích měl nenávist a bolest. Je na tom stejně jako já.

Proč to neudělal. Přidej se k němu. Stačí to udělat a bude ti líp. Udělej to.

Hlásek mě neopouštěl a já měla obrovskou chuť ho tentokrát poslechnout. Nemám nikoho pro koho bych měla zůstat..já. Nikoho kdo by se o mě staral nebo dokonce bál. Ukázalo se, že Kol mě chce jen vyžit jako svojí hračku. Udělal to když jsem byla ještě člověk. Hrál si se mnou a pak mě zabil. Prostě jen tak. Už jsem ho přestala bavit a tak mi zlomil vaz. Přesně jako teď. Přestala jsem ho bavit.
Setkala jsem se pohledem s Damonem a uvolnila sevření. 
"Žádná lidskost" prolomila jsem ticho.
"Žádné emoce" odpověděl s úsměvem.  "Jsme stejný, Cory. Nikdo se o nás nezajímá. Jsme pro ně jen odpad. Černá ovce. Tak jim pojď ukázat, co je to být zlý" poslední větu zašeptal tak lákavě až mě s toho zamrazilo.
"Uděláme to" vykouzlila jsem ten nejlepší ďábelský úsměv, jaký jsem svedla.
Damon kývl a odstoupil ode mě. Zavřel oči a na čele se mu objevila soustředěná vráska.

Damon

"Uděláme to" řekla a usmála se. Má nádherný úsměv a v očích bolest. Je na tom stejně jako já. Nechtěl jsem to udělat. Když jsme hráli kulečník a popíjeli, chtěl jsem jí jen dostat do postele. Tak to dělám vždycky. Utopím svůj žal v alkoholu a svedu nějakou neznámou dívku. Elena si vybrala naposledy. Změnila mě. A ne v někoho, kdo by se mi líbil. Ten starý Damon by se nikdy nesnížil tak hluboko, aby se staral o lidské životy.
Jako už několikrát předtím, soustředil se a představil si v hlavě malý vypínač. Jediné co stačí udělat je ho přepnout. Udělal by to, kdyby někdo nevrazil do místnosti a nevykřikl jeho jméno.