Hello, darling.. [TVD/TO]

4. kapitola

Z mdlob mě probral jemný dotyk něčí ruky na tváří. ,,Cori?" zašeptal někdo. Chvíli mi trvalo, než jsem si vybavila, co se stalo a prudce otevřela oči. Nadskočila jsem a rukou narazila o dveře auta. ,,Cori, uklidni se" napomenul mě Kol sedící vedle mě za volantem.

,,Promiň" hlesla jsem a shrnula jsem síťku proti slunci, které mě nepříjemně pálilo do očí. ,,Lekla jsem se" odůvodnila jsem svoje vystartování. Jazyk jsem sotva převalila v puse. ,,Musím se napít" zakňourala jsem. ,,A jak dlouho jsem byla mimo?" podívala jsem se okýnkem ven a spatřila pouze pole a lesy. Žádný záchytný bod, podle kterého bych se zorientovala.

,,Pití je vzadu, ale jen voda jestli myslíš na krev a spala jsi dva dny. Teprve před hodinou se ti uzdravil ten škrábanec na boku" oznámil mi.

,,Jaký škrábanec? Já se nezranila" překvapeně jsem vyjekla, když sem si sáhla na pravý bok. Do těla se mi rozlila ohromná bolest a před očima se mi objevily mžitky. Vyhrnula jsem si tričko a spatřila čerstvě zahojenou ránu. Začínala na lopatce a končila na boku těsně nad místem, kde jsem měla pásek u kalhot. ,,Kdo a hlavně čím to udělal?" zeptala jsem se zděšeně.

,,Dohnal nás Klaus. Pokusil se tě zabít a jen tak tak jsem tě zachránil. Měl sebou meč lovce. Jednoho z Pětky. Pouhé škrábnutí působí upírovy ohromnou bolest. Pravděpodobně do rány pouští železník. Měla jsi jediný štěstí, že jsi nebyla při vědomí. Když se rána neléčila, měl jsem o tebe ohromný strach" vydechl a vyčerpaně, ale vesele se na mě usmál. Natáhla jsem se a sevřela jeho ruku ve své. Usmála jsem se na něj. ,,Děkuju" řekla jsem upřímně. Všimla jsem si, že má přes dlaň omotaný kus látky. ,,Ty ses zranil?" zamračila jsem se.

,,Ne" chtěl se vytrhnout, ale já ho nepustila. Jemně jsem kus látky rozmotala a zjistila, že má dlaň tolikrát rozříznutou, že se pomalu a těžko hojí. Zamračila jsem se a pak mi to došlo. Když jsem byla mimo, měla jsem jakýsi sen. Něčí dlaň se tiskla na mé rty a do hrdla mi stékala sladká krev.

,,Ty jsi mě krmil svou krví?" nevěřícně jsem na něj zírala.

,,Jo" přikývl. ,,Byla jsi na tom hodně špatně a já neměl čas shánět nějakého člověka" hájil se.

,,Víš, co se stane, když svou krví nakrmíš jiného upíra?" přerušila jsem ho.

,,Jo" řekl pomalu. ,,Vím" sevřel mi ruku. Když upír krmí jiného upíra, vznikne mezi nimi jakési pouto. Ne že by si navzájem četli myšlenky nebo tak, ale mají k sobě citově blíž. To ani nemluvme o euforii při výměně krve.

,,Děkuju" usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář. ,,Zachránil si mi život." Úsměv mi opětoval. ,,Ale teď si oba musíme sehnat lidskou krev" upozornila jsem.

,,Podívej se do map, kdy bude další město" podal mi navigaci. Našla jsem, kde právě jsme a navigovala Kola do nejbližšího města.

„My jsme v Kansasu?" podivila jsem se při pohledu na mapu.

„Jo. Stihl jsem ujet docela dálku, co?" pousmál se Kol a věnoval se řízení.

„Tak jo" ťukla jsem na nejbližší město a zobrazil se mi název. „Wichita" četla jsem nahlas. „Když teď zabočíš do leva, napojíš se na hlavní, která by nás měla dovést přímo do Wichity" položila jsem přístroj na palubku a rozhlédla se po krajině.

„Co budeme dělat teď? Zbytek života utíkat před Klausem a pravděpodobně i před tím lovce?" podívala jsem se na Kola a snažila se nevnímat bodavou bolest v boku.

„Co chceš jinýho dělat? Jít ke Klausovi a říct mu - "Hele sorry, že jsem jí zabila, ale ty jsi zabil spoustu jiných lidí. Jsme si kvit?" pousmál se a mrkl na mě jedním okem.