Hello, darling.. [TVD/TO]

7. kapitola

Upraveno 2. Listopadu 2016

Probudil mě něčí křik. Zavrtala jsem hlouběji do peřin a přehodila polštář přes hlavu. Zacpala jsem si jím ucho a doufala, že ten strašný křik přejde. Křik ale nepřestával. Někdo mě nechtěl nechat vyspat. Odkopla jsem deku a posadila se. Rozhlédla jsem se a zjistila, že vůbec neležím u sebe v pokoji. Pokoj byl prostě zařízený, žádné obrazy nebo jakékoliv ozdoby. Jednoduchá postel s měkkou matrací, stěny vytapetované do tmavě zelena, dokonce i závěsy byli sladěny do stejné barvy.

„Kde to sakra jsem?" zašeptala jsem a uvědomila si, že mám na sobě stále to stejné jako včera. Šli jsme s Rebekou na záchrannou výpravu. Poslední, co si pamatuju bylo, že jsem skončila na zemi a někdo mi zlomil vaz. Promnula jsem si krk a zapřísáhla se, že tomu, kdo mi zlomil vaz hodně znepříjemním život. Vstala jsem s postele a všimla si, že mi někdo dokonce vyzul boty. Co nejtišeji jsem si boty nazula a plížila se ke dveřím. Otevřela jsem dveře a trochu mě udivilo, že jsou odemčené. Vyšla jsem na chodbu a ihned jsem si uvědomila, kde to jsem. Vila Mikaelsonových. Kdo mě sem sakra donesl? Nakoukla jsem přes zábradlí, odkud se ozýval ten strašný křik. Rebekah s Kolem stáli pod schody a křičeli na sebe.

„Co sis sakra myslel?! Nakráčíš si do baru s Nikem, kde vás všichni znají a všichni v tomhle městě nás chtějí vidět mrtvé. Málem tě dostali a Cora se kvůli tobě málem nechala zabít! Uvažuješ ty vůbec někdy! Mysli na následky. Nebýt toho, že Elijah včas zakročil, Cora by zabila Jeremyho. Víš, co by se stalo, kdyby jí stihla ta kletba. Sama by se zabila!" prudce do něj strčila.

„Nech mě být! Měl jsem to všechno pod kontrolou. Víš, že bych Coře nikdy neublížil" bránil se Kol, ale tvářil se zdrceně. Ví, že to rozhodně neměl pod kontrolou.

„To si rozhodně neměl! Co si tam vůbec dělal. Chtěl si sbalit nějakou holku k svačině?" vyčítala mu Rebeka.

„Tak to nebylo.."

„Kole, nahoře spí Cora. Je ochotná pro tebe udělat cokoliv, miluje tě. Mohl by sis jí alespoň trochu vážit!" Rebeka se nadechovala k další salvě.

„Já si Cori vážím, je jediná osoba, který při mně vždycky stála. Nikdy neudělala nic, čím by mě zradila. Choval jsem se k ní jako idiot, ale ona mě nikdy nenechala ve štychu. Na rozdíl od vás. Dovolila jsem Nikovi, aby mě zavřel do rakve! Nikdy bych jí neublížil. Záleží jí na mě víc, jak mojí vlastní rodině." Jeho hlas zhořkl. Nikdy své sestře neodpustil její naivitu vůči Klausovi. Rebeka se zatvářila, jako kdyby jí uhodil. Rozhodla jsem se do toho zakročit dřív, než se začnou prát.

„Co se tady děje" ozvala jsem se a vstoupila na schody. Promnula jsem si oči, jako kdybych se právě probudila a neslyšela nic s toho, co řekl.

„Coro! Jsi vzhůru" vyjekla Rebeka pisklavým hlasem a usmála se. Nebo se alespoň pokusila, vyšel z toho hodně děsivý úšklebek. „Jsme rádi, že jsi v pořádku" k mému překvapení mi šla naproti a objala mě.

„Je mi fajn, díky. Jen bych ráda věděla, kdo mě to unesl" řekla jsem ledověji, než jsem chtěla.

„To byl Elijah. Zachoval se trochu horkokrevně, ale pozitivní je, že jsme jim zabránili zabít Kola" odpověděla s nervózním úsměvem Rebeka.

„Skvěle" pousmála jsem se. „A kde teď Elijah je?" zeptala jsem se co nejmileji.

„Někde venku" odpověděl Kol místo Rebeky.

„Tak mu řekněte, že s ním chci mluvit, až se vrátí." Tím zlomeným vazem mě naštval. Je to sice Kolův bratr, ale není zrovna milé, když vás někdo zabije. Sice jen dočasně, ale ztuhlý krk z toho budu mít ještě pár dní. A v posledních pár dnech mám lámání vazu dost.