Hello, darling.. [TVD/TO]

2. kapitola

,,Takže to máme naplánovaný" řekl Kol. ,,Ty půjdeš k nim domů a budeš se vydávat za Klausova poskoka. Budou tě muset pozvat dovnitř a až přijdu já, tak ty se postaráš o Elenu a já o Jeremyho." Zopakoval celý náš plán.

,,Nezapomeň, že ho nesmíš zabít. Je to lovec. Pronásledovala by tě kletba" upozornila jsem ho starostlivě.

,,Neboj" mrkl na mě. ,,Zato ty máš s Elenou volnou ruku. Můžeš si s ní dělat cokoliv chceš" zamrkla na mě rošťácky.

,,Myslím, že si s ní trochu pohraju," zavrněla jsem ,,a pak jí zabiju." Usmála jsem se.

,,Stará známa Cori" poznamenal Kol. ,,Vůbec ses nezměnila."

,,Nechci se měnit" řekla jsem popravdě. ,,Chceš skleničku?" ukázala jsem na sklenku s krví vedle mě.

,,Jo. Jen škoda, že není čerstvá" postěžoval si. Vzpomněla jsem si, jak se mnou trávil čas, když jsem ještě byla člověk. Byla jsem jeho chodící zdroj čerstvé krve. ,,Jako upír jsi zábavnější" vytrhl mě ze zamyšlení. Jako kdyby věděl na co myslím.

,,Díky" pousmála jsem se a došla mu pro krev. ,,Chybí ti to někdy? Být člověkem?" zeptala jsem se. Odpověď si pečlivě promyslel. ,,Ne. Jsem rád za to, že jsem upír. Jako člověk jsem nebyl nic. Teď se o mě alespoň vyprávějí strašidelné báchorky" ušklíbl se.

,,Nejen o tobě." Podala jsem mu skleničku.

,,Dík" hlesl a napil se. ,,Tobě to někdy chybí?" zeptal se.

,,Když jsem byla několik set let bez prstenu proti slunci, opravdu mi to chybělo. Vycházela jsem ven a lovila jen v noci. S východem slunce jsem si musela najít nějaký úkryt. Opravdu únavný život." Posadila-nebo spíš lehla-jsem si do křesla a protáhla si ruce. ,,S prstenem je upíří život snesitelnější a nedokázala bych si představit život znovu jako člověk. Být člověkem a vypuštění Silase mi za ten lék nestojí" pousmála jsem se.

,,Existuje něco, za co bys to udělala?" zeptal se se zvláštním výrazem ve tváři.

,,Ano" přikývla jsem. ,,Můj bratr. Silas by mi ho mohl vrátit" sklopila jsem hlavu a snažila se na bratra nemyslet. Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Neměli bychom vyrazit k Eleně?" zeptala jsem se najednou.

,,Jo," odpověděl po chvíli ,,měli." Zvedla jsem se ze židle a hledala boty. Našla jsem je vedle pohovky. Nazula jsem si je a narovnala se. Málem jsem leknutím vyletěla z kůže. Kol stál těsně přede mnou a zíral na mě.

,,Safryš já se lekla" vydechla jsem.

Zasmál se. ,,Jako člověk jsem tě nevylekal ani jednou a teďka jo" poznamenal.

,,Byla jsem zamyšlená" vyhrkla jsem. Stál u mě příliš blízko. Cítila jsem jeho vůni. Téměř jsem nedýchala. Vzal mi obličej do dlaní a přinutil mě se mu podívat do očí. ,,Vím, že je to těžké, takhle zahodit šanci získat bratra zpět, ale Silas si ty které oživí, vybírá. Nejen, že by ho nemusel vrátit zpět, ale také by mohl zabít tebe a to já nechci" díval se mi do očí a to co říkal, myslel zcela vážně. Než jsem stačila něco říct, políbil mě. Polibky jsem mu oplácela a v hlavě jsem měla zmatek. Plně mi nedocházelo, co právě řekl. Najednou se odtáhl a poodstoupil. ,,Tak se prosím nenech zabít" pousmál se a šel ke dveřím. Otočila jsem se za ním a stále jsem neměla slov. Otevřel dveře a gestem naznačil, ať jdu první. Pořád trochu zmateně jsem okolo něj prošla a přitom ho líbla na tvář.

,,Děkuji Pane" pousmála jsem se.

,,Pro vás kdykoliv slečno" zašeptal za mnou. Věděl, že to uslyším.