Hello, darling.. [TVD/TO]

9. kapitola

  "What is dead may never die, but rises again, harder and stronger."  - GoT 

Kol

Přecházel jsem netrpělivě po jejím pokoji a usilovně přemýšlel, co jí řeknu. Včera jsem jí viděl jak vychází z Grillu ruku v ruce se Salvatorem a popadl mě neuvěřitelný vztek. Sám nechápu, kde se ve mě tenhle pocit vzal. Žárlivost. Cory zná už dlouho, ale nikdy se o ní tolik nebál jako teď. V noci nepřišla domů a on se bál, že skončila v náruči někoho jiného. Nesnesl jenom to pomyšlení na to, že by se jí dotýkal někdo jiný.
Vzpomněl si na ten den, kdy jí poprvé uviděl. Měla na sobě tmavě červené šaty, dlouhé světlé vlasy jí splývali po zádech a na rtech jí hrál úsměv.

Jižní Francie, 1002

Přicházeli jsme k obrovskému hradu. Tyčil se nad stromy s v odpoledním slunci se jeho zdi podivně leskli.
"Musíme se takhle převlékat?" postěžoval si Finn a zatahal za límec košile. Byla mu o něco těsnější než by bylo třeba, ale jinou nesehnali.
"Ano, Finne" zavrčel nevrle Niklaus a protočil otráveně oči. "Je to velice nutné, pokud se chceme přestat schovávat a živit se na tulácích." Všichni už byli unavení z života, který vedli. Žít ve stínu, mimo civilizaci, pít krev zatoulaných lidí a vyhublých králíků.
"Už jsme skoro tam, přestaňte se hádat a snažte se usmívat" napomenula je Rebeka. Nik se jí chystal něco odseknout, ale to už stali před branami a prohlíželi si je stráže. Elijah přistoupil na pokyn vojáka k bráně a krátce s ním promluvil. Po chvíli se brána s rachotem otevřela a oni mohli vejít dovnitř. Procházeli jednou chodbou za druhou, až se Kol začal ztrácet v odbočkách a zákrutech. Stanuli v obrovské místnosti lemované sloupy s vyvýšeným pódiem na konci. Na něm stali dvě zdobené židle. Na jedné seděl mladý muž a po jeho boku na menší židli seděla žena. Dívali se na nás povýšeně, ale s úsměvem.
"Vítejte" promluvil muž jemným, ale pevným hlasem. "Já jsem Tristan De Martel a tohle je má sestra Lady Aurora" pokynul rukou k ženě vedle něj a ta na nás s úsměvem kývla. Vskutku překrásná dívka a nemohl jsem si nevšimnout, jaký vrhala pohled na mého bratra.
"Děkujeme za tak milé přijetí" promluvil za nás všechny Elijah. "Mé jméno je Elijah Mikaelson a tohle jsou moji bratři Niklaus, Kol a Finn. A samozřejmě naše sestra Rebeka" představil nás postupně všechny a Lord Tristan si nás všechny pečlivě jednoho po druhém prohlížel. "Rádi bychom na chvíli využili vaší pohostinnosti a zůstali zde" pokračoval Elijah a já si mezitím prohlížel ostatní lidi v sále. U každého sloupu stál jeden strážce, u dveří dva a u vyvýšeného místa hned šest. Vedle pána a paní hradu stali jejich sloužící. Za Tristanem stál vyhublý mladík s nervózním výrazem ve tváři. Vedle Aurory stála štíhlá světlovlasá dívka. Kol zvedl oči k jejímu obličeji a střetl se s jejím pohledem. S malým úsměvem na tváři ho sledovala a nehnula ani, když Kol tázavě pohled opětoval. Uhnula, až když si jí dotázala její paní.
"Cora vás odvede do vašich komnat a zajistí vše, co byste po dobu návštěvy potřebovali. Půjčím vám jí a je vám kdykoliv k dispozici" Aurora vrhla varovný pohled na svojí služku a vyslala jí pryč. Cora sešla schody k nám a váhavě se zastavila před Niklausem.
"Následujte mě prosím" vypravila ze sebe tiše a vedla nás spletitými chodbami pryč z místnosti.

Přítomnost

Cora

Vešla jsem do vily a potichu za sebou zaklapla dveře. Nikoho jsem neviděla a rychle vyběhla schody nahoru do svého pokoje. Jakmile se za mnou zabouchli dveře, úlevou jsem si oddychla. Čekala jsem, že bude Rebeka stát hned u dveří a hned jak vejdu, tak mě zahltí otázkama a bude výslech. Přešla jsem k posteli a shodila jsem ze sebe bundu a tričko. Stáhla jsem si kalhoty a zamířila ke dveřím do koupelny.
"Dobré ráno i tobě" promluvil známí hlas z rohu místnosti a já leknutím nadskočila. Jak jsem si ho mohla nevšimnout? Seděl v křesle u okna a ve tváři měl zvláštní výraz.
"Ehm" odkašlala jsem si nervózně a založila ruce na prsou. Nevadilo mi že před ním stojím skoro nahá, ale cítila jsem se odhaleně. "Co tady děláš?" zeptala jsem se opatrně.
"Chci s tebou mluvit" vstal z křesla a šel ke mně blíž.
"Dobře" kývla jsem a tázavě povedla obočí. "Tak mluv" pobídla jsem ho a vyhýbala se jeho pohledu.
"Je nesmysl se takhle hádat" začal nejistě a vzal jí za rameno. "Cory, podívej se na mě" vzal mě za bradu a donutil zvednout hlavu.
"Co po mě vůbec chceš?" odstrčila jsem jeho ruku a odstoupila. "Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že mezi námi může být něco víc. Dokonce jsem si myslela, že ti na mě záleží. Teď to chápu, jsem pitomá blondýna" otočila jsem se a vyrazila do koupelny, ale daleko jsem nedošla. Chytil mě rukou kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
"Co to.." chystala jsem se vykřiknout, ale umlčeli mě jeho rty. Bez přemýšlení jsem se tomu poddala a polibky mu vracela. Vždy, když mě políbil mě opustilo logické myšlení a mozek mi zamával z povzdálí. Okamžitě mě pohltil ten nádherný pocit a setrvával ještě, když se ode mně odtáhl a vzal můj obličej do dlaní.
"Nikdy si ani na sekundu nemysli, že mi na tobě nezáleží. Záleží mi na tobě hodně a to mě děsí. Protože za celá staletí jsem nic takového k nikomu necítil a moje city k tobě.." odmlčel se a hledal ta správná slova. "Nedá se vyjádřit slovy co k tobě cítím. Nic takového jsem nikdy předtím necítil a proto jsem se předtím choval tak, jak jsem se choval." Jeho slova mě překvapila a moje zlost k němu roztávala. "Promiň mi to" dokončil šeptem a přitiskl čelo na mé. Nikdy předtím jsem od něj neslyšela hezčí slova, než právě teď. Vždy se schovával za fasádu bezcitného a krvežíznivého upíra.
"Nevěřila jsem, že od tebe něco takového uslyším" řekla jsem po dlouhé chvíli ticha. Nevěděla jsem co víc na to říct. K mé úlevě se Kol zasmál a přitiskl mě k sobě v objetí.
"Všechno dobrý?" zašeptal potichu do mých vlasů a já kývla.
"Všechno jako dřív" odpověděla jsem s úsměvem.
"Ne jako dřív. Něco se změní" odtáhl se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. "Ale až po snídani" dodal a zvedl mě do náruče. Překvapením jsem zavýskla a objala ho kolem krku, abych nespadla.
"Kam to jdeme?" zeptala jsem se se smíchem, když mě pevněji chytil a rozešel se.
"Do sprchy" odpověděl prostě, vešel do koupelny a zabouchl za námi dveře