Hello, darling.. [TVD/TO]

5. kapitola

Cesta do Mystic Falls byla hotové utrpení. Kol seděl za volantem, Klaus vedle něj na sedadle spolujezdce a já se krčila na zadním sedadle. Snažila jsem se soustředit na cestu a nevnímat Klause. Neustále trousil nějaké připomínky typu: vzpomínáte si když? Než jsme konečně dojeli na místo, málem jsem bušila hlavou o okénko.

S nadšením jsem vystoupila z auta a s pootevřenou pusou zírala na dům, ve kterém teď budu bydlet. Nenazvala bych to domem, spíš vilou. Zastavili jsme na štěrkové cestě přesně před vchodem. Dvoupatrové stavení s velkými francouzskými okny a obrovskou zahradou plnou stromů, keřů a záhonů květin.

„Líbí se ti můj dům?" Klaus s úsměvem sledoval můj upřímný údiv.

„Je velkolepý" vydechla jsem ohromeně. Nikdy jsem nic takového neviděla. „Ale není to můj styl" vzpamatovala jsem se trochu a odmítala chválit cokoliv, co Klaus vybudoval. I když v hlouby duše jsem dům obdivovala. Klaus se hlasitě zasmál.

„Nepopírej to, lásko. Líbí se ti" ne poprvé jsem si všimla jeho britského přízvuku. Pravděpodobně ho považoval za okouzlující. Na mnoho jiných dívek možná ano, ale na mě nepůsobil ani trochu.

„Neříkej mi lásko" zavrčela jsem podrážděně, prosmekla se kolem něj a vešla dovnitř. Uvnitř mě čekala další záplava luxusu a v některých místech i náznak staromódního vybavení. Přinutila jsem se zavřít pusu a otočila se ke Klausovi, který právě vešel za mnou dovnitř. „Kde mám pokoj?" Klaus se nadechoval k odpovědi, ale byl přerušen dívčím hlasem.

„Kdo je to, Niku?" z patra po točitém schodišti sestupovala vysoká blondýnka a netvářila se příliš nadšeně z mé přítomnosti.

„Sestřičko, tohle je Cora, bude u nás bydlet. Cori, tohle je Rebeka" představil nás Klaus. Rebeka mě prohlédla od hlavy až k patě a zamračila se.

„Tebe znám. 1740, bál na počest něčích narozenin v Londýně. Byla jsi tam s Kolem." Udiveně jsem povytáhla obočí nad její pamětí.

„Jo, tam jsem byla" přikývla jsem.

„Máš lepší paměť než já, sestřičko. Ukázala bys Cori její pokoj, je to ten prázdný s výhledem do zahrady" Klaus nám oběma kývl na pozdrav a odkráčel hlavním vchodem. Kol se ztratil, bůh ví kam a nechal jí tam samotnou s jeho šílenou rodinou. Nesmí zapomenout mu to vyčíst.

„Tak pojď" Rebeka pokynula, ať jdu za ní a vedla mě spletitými chodbami do mého pokoje. „Máš sebou nějaké oblečení? Půjčila bych ti něco svého, ale jsi menší než já, všechno by na tobě plandalo. Jestli nic nemáš, můžeme hned zítra vyrazit na nákupy. Ani nevíš, jak úděsný je bydlet s třemi bratry" Rebeka nezastavila pusu ani, když jsme dorazili k pokoji. Opravdu jsem s sebou neměla nic jiného než to, co jsem měla na sobě a mobil v kapse. Nikdy jsem toho moc neměla. Nezůstávala jsem na žádném místě moc dlouho, aby si lidi nevšimli, že nestárnu. Žila jsem od města k městu a žádné místo jsem nemohla nazvat domovem. Proto jsem nevlastnila moc věcí.

Rebeka přestala švitořit a tím mě vrátila do přítomnosti. Krátce zastavila před velkými bohatě zdobenými dveřmi, s úsměvem na rtech se ohlédla a vzala za kliku. Vstoupili jsme do velké místnosti. Stěny byly natřeny uklidňující krémovou barvou. Místnosti dominovalo velké francouzské okno se vstupem na balkón. V pokoji se také nacházela postel a vcelku jednoduchá skříň. Skromné vybavení pokoje mě trochu uklidnilo. Dokonce i koupelna vypadala obyčejně.

„Tak tady budeš bydlet" Rebeka stála uprostřed místnosti a usmívala se mému výrazu. „Kdybys měla hlad, ve sklepě je mrazák plný pytlíků s krví. Nepokoušej se krmit z nikoho ve městě, všichni jsou tu napěchovaný železníkem. Starosta ho dal do vody, museli jsme kvůli němu nechat vyměnit vodní filtry, abychom se mohli alespoň vysprchovat." Přikývla jsem na znamení, že chápu. Zavládlo mezi námi trapné ticho, které k mé úlevě, přerušil Kol.

„Ach, tady jsi" vešel do pokoje se svým typickým drzým úšklebkem. „Jak to, že máš větší pokoj, než já?" postěžoval si.

„Pochybuji, že v něm teď budeš vůbec spát, bratříčku" vrhla rychlý pohled na mě a opět se vrátila ke Kolovi.

„To máš pravdu" přikývl s úsměvem a jedním okem na mě mrkl. Cítila jsem, jak mi červenají tváře a rychle jsem se obrátila s náhlým zájmem o výhled z balkónu.

„Klaus potřebuje, abych s ním něco vyřídil, myslíš, že tu můžeš Cori trochu provést?" Slyšela jsem, jak se ptá své sestry.

„Jasně, stejně jsme chtěli vyrazit trochu nakupovat" přisvědčila Rebeka a já se zamyslela, kdy sakra jsem jí na ten návrh kývla.

„Cori?" Kol promluvil těsně za mnou a já sebou leknutím trhla.

„Ano?" otočila jsem se k němu. „Slyšela jsem" zarazila jsem ho. „Běž, o mě se postará Bex" usmála jsem se.

„Brzy se uvidíme" věnoval mi jeden ze svých jedinečných upřímných úsměvů a krátce mě políbil na rty, než odešel.

Rebeka mě vzala do města na malou prohlídku. Nakupovat prý půjdeme jindy a do nějakého většího města. Zastavili jsme se v Mystic Grillu. Rebeka se očividně znala s barmanem. Příjemný blonďatý kluk s modrýma očima.

„Jako obvykle a co si dáš ty?" zeptala se Rebeka.

„Překvap mě" kývla jsem na Matta s úsměvem.

„Takže, ty jsi ve městě nová?" zeptal se Matt a podal mi sklenici.

„Právě jsem přijela" odpověděla jsem a přičichla si k obsahu sklenice. Vonělo to jako Bourbon. V pozadí se vznášel divný pach, skoro utlumený sladkou vůní. Rozhlédla jsem se po baru a všimla si, že jsme tam jediný. Trochu divný vzhledem k pozdní době.

„Cori?" Rebeka mi poklepala na ruku. „Mluvíme na tebe" napomenula mě. „Pusť Kola s hlavy a věnuj se nám trochu" popíchla mě s úšklebkem.

„Ha, ha. Velmi vtipné, Bex" vyplázla jsem jazyk a napila se.

„Neříkej mi tak.." zbytek věty mi se ztratil v záchvatu kašle. Okamžitě, jak jsem se napila, jsem vyprskla pití zpět. V puse a krku mě pálilo.

„Železník" vykašlala jsem namáhavě a vyplivla trochu krve.

„Co se to děje?!" zakřičela Rebeka a v zápětí se jí do břicha zabořil dřevěný kolík. Nemohlo jí to zabít, ale bolelo to. Seskočila jsem ze židle a přidržovala se baru. Matt držel v ruce kuš a mířil jím na Rebeku. Za sebou jsem slyšela bouchnutí dveří a otočila se. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

„Eleno" hlesla jsem překvapeně.

„Překvápko" ušklíbla se, přehodila si dřevěný kolík z levé ruky do pravé a zabodla mi ho do hrudi.