UNTIL DAWN - Já a Wendigo

Kapitola 8.

"Myslím, že bychom se měli rozdělit." řekla jsem po dlouhé době rozhodování.

"OK, chceš jít vlevo nebo vpravo?" zeptala se mě, jakoby na tom nějak moc záleželo.

"Půjdu třeba vlevo. Levá je vždycky ta pravá ( :D )" mrkla jsem na ni ze srandy, i když vypadala, že na vtipy nemá vůbec náladu.

"Máš s sebou mobil?" dodala jsem.

"No,jo, ale mám málo baterie. 7%..."

"Kdyby se cokoliv dělo, něco si slyšela, apod., zavolej mi! Nezapomeň na informace, které jsme vyčetli z deníku."

"Ok, doufám, že se ještě uvidíme..." naposledy jsme se dlouze objali, a šli.

Snad se ještě někdy uvidíme ... Ještě toho spolu musíme zažít hodně - jít nakupovat, nebo prostě na kafe...

S baterkou v ruce jsem šla po dlouhé zasněžené cestě. Byla mi trochu zima, ale to mi nevadilo. Myslela jsem na všechny své blízké... Na Kate a Johnyho, Liama, své mrtvé rodiče...

Chci ještě políbit Liama, zasmát se s Johnym, jít s Kate na kafe... :)

Najednou jsem uslyšela nějaký zvuk. Podívala jsem se na levou stranu cesty, a přestala jsem se hýbat, pro jistotu, kdyby to byl Wendigo... ale překvapilo mě, kdo zpoza zasněžených stromů vyběhl.

Byla to Sarah! Měla na sobě roztrhané oblečení, které měla trochu od krve a špíny. Byla jsem ráda, že ji vidím.

"Sarah!!"

"Annabelle, běž!"

Stáhla mě s sebou, takže jsem s ní běžela dál po cestě.

"Hádám, že už víš, co je to wendigo..."

"Cože? Vím že jsou tu nějaké stvůry, které mě chtěli zabít, Belle!! "

Při našem krátkém rozhovoru jsme pořád běželi. Najednou zničehonic se před námi objevil starý karavan. Rychle jsme k němu přiběhli.

"Sakra!" byl zamčený. Sice starým zámkem, takže bych ho mohla prostřelit, ale stějne by trvalo dlouho vytáhnout pistoli a nabít si ji.

Že já blbá si ji nenabila už v chatě!

Schovali jsme se tedy za karavan, a doufali, že nás tady Wendigo nenajde.

Po pěti minutách ticha a za karavanem jsme zase opatrně vyšli na cestu.

Pak jsme zase normálně šli, a Sarah mi vyprávěla, co se dělo, když ji odtáhl Wendigo.

"Křičela jsem a nadávala. Nevěděla jsem co dělat, když mě velkou rychlostí táhl sněhem mezi stromy. Pak jsem jenom ucítila tvrdou ránu do hlavy, a pak už si jenom pamatuju, že jsem se probrala na opuštěném místě ve sněhu celá promoklá. Slyšela jsem zase zvuky toho monstra, tak jsem běžela... A našla jsem tebe!"

Sarah toho hodně zažila... utekla Wendigům! Dokázala to!

Po cestě jsem pak  všechno vyprávěla já. O deníku + rady, které se jí budou hodit, o zakopnutí Kate, o ztrátě Liama a Johnyho, a nakonec rozdělení cest.