Kapitola 4.

126 15 3
                                    

Všichni si začali balit věci, které by se jim mohli v noci v lese hodit. Vzala jsem si koženou tašku po svých rodičích a přidala tam víc nábojů do pistole. Jednu baterku jsem dala Kate, a jednu si nechala.

Našli jsme taky spoustu beden se světlicemi a pár střelných zbraní. Každý měl Zbraň, několik nábojů, baterku, a alespoň 3 světlice. Nasadili jsme si tmavé bundy, boty, a byli jsme připraveni jít.

"Belle, mám strach... vím, že musíme najít Sarah, ale...není to moc chytrý vyrazit v noci, když v noci loví..."

"Kate..." řekla jsem jenom, a objala ji.

"Johny, pojď sem prosím" Zavolala jsem.

"Co potřebuješ?"

"Kate potřebuje trochu utěšit" Řekla jsem a odstoupila od Kate s úsměvem.Johny ji chytil za ruku, a usmál se na ni. Hodí se k sobě. Mají štěstí.

"Annabelle, můžu s tebou ještě mluvit, než půjdeme na cestu?" řekl Liam, a bez mojí odpovědi mě zavedl do vedlejší místnosti. Byla jsem napjatá, co po mě chce.

"Víš, možná už se nevrátíme... a já ...no..." už nic neřekl a políbil mě. Na tento okamžik jsem čekala 2 roky... Byl to překrásný pocit.

"Miluju tě, belle"

"Já tebe taky... ale teď musíme jít..."

"Dobře..."

"Liame... 2 roky."

"Proč jsi mi nic nenaznačila?"

"Chtěla jsem... Ale pak už bylo pozdě a ty jsi byl se Sarah.

"Myslel jsem,  že o mně nemáš zájem ... ale teď musíme jít. Jestli se toho dožijeme, tak spolu můžeme začít." ještě jednou jsem ho něžně políbila a odvedla ho zpátky k ostatním.

"Je čas jít"

UNTIL DAWN - Já a WendigoKde žijí příběhy. Začni objevovat