UNTIL DAWN - Já a Wendigo

Kapitola 15

Myslím, že bych se měla prvně porozhlédnout po okolí v domě a zkusit sehnat pomoc. Když bych teď šla za Kate, neměla bych proti wendigům žádnou šanci.

"Haló? Je tady někdo?" Řekla jsem chraplavým hlasem.

Procházela jsem různé pokoje -kuchyň, koupelnu, ale nikde nikdo. Šla jsem do druhého patra.

Jestli tu nikoho nenajdu, tak...

Nechtěla jsem myslet na to, co by se mohlo ostatním stát.

Čím déle jsem hledala, tím víc jsem si uvědomovala, co se to vlastně děje...

Co jsem to udělala... kvůli mně zemřela má kamarádka Sarah, Kate je už taky možná mrtvá, můžu jen doufat, že Johny utekl a je naživu, a Liam...

Všechno jsem si začala vyčítat. Skrčila jsem se a začala brečet.

***************************************************

Ležela jsem tam bezmocně na zemi aspoň 20 minut. Bylo mi už všechno jedno. Ztratila jsem všechny své přátele, a hlavně naději...

Když v tom se najednou stalo něco, na co bych vůbec nepomyslela. Zazvonil mi mobil!! Rychle jsem vstala a vytáhla si mobil z kapsy. Myslela jsem si, tak jsem ho ztratila. .. byl to Liam! 

"Haló??" řekla jsem plná očekávání. Jsem tak pitomá! Proč mě nenapadlo dřív, někomu zavolat?! 

"Bell-- já-- věž--- utekl---" slyšela jsem přetrhané věty. 

"Liame, je tady špatný signál, skoro nic neslyším!"

"Sraz---**:15 ---plot---tunel---mapa!" řekl. 

"Liame, já... chceš si dát sraz? Jsi ve věži? Jaký tunel? Máš tu mapu?"

PÍP PÍP PÍP

Ztratila jsem signál. Hned jsem mu volala zpátky, ale nezvedl to. Hmm, musím tu najít nějakou mapu...

Zamířila jsem do bývalé pracovny mých rodičů - teď z toho byl spíš pokoj starého harampádí. Jakmile jsem vešla do pokoje, ztratila jsem dech... Tomuto pokoji jsem se vyhýbala. Vzbuzoval ve mně vzpomínky na rodiče. Z šoku z jejich smrti jsem se dostávala alespoň 3 měsíce.

Pomalu jsem překročila práh... byla tam spousta krabic přikrytá bílými závěsy. Vzpomínky mi pohltily celou mysl... Vzpamatuj se, Belle, vzpomeň si, proč jsi tady!

Začala jsem prohrabovat krabice, zásuvky starých stolů, poličky, knihovnu...prohledala jsem tak třetinu, a zabralo mi to cca 30 minut! Takhle se dál nedostanu... musím vymyslet něco lepšího... Belle, mysli!

V tom jsem si vybavila jednu vzpomínku...

*********************************************************************************

PŘED 15-TI LETY...

"Annabelle, kdepak jsi?" řekla maminka.

"Už běžím mami!" právě jsem na zahradě našla kamínek ve tvaru srdce.

"Bello, něco pro tebe mám..." řekla a vtiskla mi do dlaně krásný stříbrný náhrdelník s přívěskem ve tvaru položené osmičky.

"Víš co znamená ten přívěsek?" zeptala jsem mě. Pořád jsem byla ohromená z té krásy.

"To znamená NAVŽDY..."

"Jak to myslíš?"

"Tak, že spolu zůstaneme napořád" řekla maminka svým zářivým a něžným úsměvem.

"Taky pro tebe něco mám..." a vytáhla jsem kamínek ve tvaru srdce. Maminka mě objala a dala kamínek do knížky - do alba našich společných fotek, kde měla i různé poznámky, mapky, a zápisky.

"Mám tě ráda, Belle..."

******************************************************************************

ZPÁTKY V SOUČASNOSTI...

Sáhla jsem si na krk, kde mi visel přívěsek...

Teď už vím, co a kde hledat...

TAK! A JE TADY DALŠÍ KAPITOLA! TAK DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBILA :) MUSÍM SE VÁM ALE MOC MOC (JAKO VŽDY) OMLUVIT, ZA TO, ŽE JSEM POSLEDNÍ DOBOU TENTO PŘÍBĚH NEPSALA... JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVÁM A MŮŽETE SE BRZO TĚŠIT NA DALŠÍ KAPITOLU! ;)

xox