UNTIL DAWN - Já a Wendigo

Kapitola 14.

Sbalili jsme si všechny věci a vyrazili na cestu. Nakonec jsme se rozhodli, že budeme ještě nějakou dobu hledat a potom se vrátíme do chatky.

"Bello, mám z toho špatný pocit..."

"Katie, všechno bude dobrý... až se všichni sejdeme v chatce, zavoláme pomoc. Slibuju"

"Ale Belle, ty to nechápeš. .. nic není a ani nebude v pořádku. Sarah je mrtvá! A pořád jsme v tomto šíleném lese.. ještě nejsme v bezpečí."

Měla pravdu. Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět.
Všechno se to stalo přes jednu noc na narozeninové oslavě. Na mé oslavě. Všechno je to kvůli mě. ..

Z přemýšlení mě vytrhl hlas Johnyho.

"Belle?" Řekl a zastavil se. Já i Kate jsme se na něj otočili.

"Johny? Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě.

"Nehýbejte se..." zašeptal. Teď už mi bylo všechno jasné. Kate zavřela oči, ale slzy neudržela. Všem nám to bylo jasné. Wendigo.

Zase.

Nikdo se nehýbal, ale každý byl otočený na jinou stranu. Wendigo k nám přišel a začal se kolem nás pohybovat. Kate měla pořád zavřené oči, což bylo dobře.

Museli jsme něco udělat. Dřív nebo později by nás stejně dostali. Já a Johny jsme se na sebe podívali. Museli jsme běžet. Jiná možnost tu nebyla. Než bych stihla vytáhnout světlici nebo zbraň, bylo by pozdě.

Až se Wendigo trochu vzdálil, řekla jsem náš plán.

"Kate, až dám znamení, musíme běžet. Utečeme jim tímto směrem - k chatce."

Naznačila jsem jí správný směr.

Chvíli ještě bylo ticho, ale pak jsem se rozhodla, že dám znamení k běhu.

"Připravte se" zašeptala jsem tak, aby mě slyšeli jenom ti dva.

"Teď!" Zvolala jsem. Wendigo si nás ale všiml a rozběhl se za námi. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla. Jestli jenom trochu zpomalím, může mě to stát život. Probíhala jsem mezi stromy a za mnou se ozýval křik Wendigů. Bylo jich víc.

Kate byla hned za mnou, ale najednou zakopla a upadla.

"Kate!" Zastavila jsem se a otočila se na ni, abych jí pomohla.

"Belle, bolí mě kotník. Nezvládnu to. Běž, Bello, uteč!"

Viděla jsem jak k nám běží Wendigo. Zato Johnyho nebylo vidět ani slyšet.

"Nikam bez tebe nejdu!"vzala jsem si ji a její ruku si dala kolem krku a pomohla jí vstát.

Ale Wendigo už byl příliš blízko...

Chytil Kate a zakousl se jí do boku a trh s ní tak, že jsem spadla.

Potom jsem už jenom viděla, jak si Wendigo odtahuje křičící Kate pryč do lesa.

"Kate, ne!!" Zakřičela jsem za ní a chtěla jsem ji pomoct vyváznout, ale cestu mi odřízl další Wendigo.

Ale ne, už ne... musím pomoct Kate!

Rozběhla jsem se tedy znovu směrem k chatce. Jiná možnost tu teď nebyla.

Tamhle je chatka! Ale Wendigo mi je pořád v patách. To zvládneš, Belle...

Rychle jsem vyběhla ke dveřím chatky. Otevřela jsem odemčené dveře a vklouzla dovnitř a zabouchla za sebou dveře.

BUM! Něco vrazilo do dveří. ..

AHOJKYYYY! :) MOC MOC SE VÁM OMLOUVÁM ZA NEAKTIVITU, ALE POKUSÍM SE TO TEĎ TROCHU NAPRAVIT ;) A CHCI VÁM TAKY STRAŠNĚ MOC PODĚKOVAT ZA 500+ PŘEČTENÍ!! JSTE ÚŽASNÍ, DĚKUJU!! <3 ♡ ♥

XOX