UNTIL DAWN - Já a Wendigo

Kapitola 12.

...potom se stalo něco, co jsme nečekali a nikdy na to nezapomeneme... Wendigo utrhl Sarah hlavu a hodil ji na zem k naším nohám.

Kate se opět vyhrnuly do očí slzy a zakryla si ústa aby nevykřikla. Pořád jsme se nemohli hýbat, a v tom šoku jsme nemohli nic dělat.

To ne... to je určitě jen sen...musí být...! Pořád jsem si nemohla uvědomit, co se stalo.

Wendigo se ještě rozhlédl a potom zmizel v lesích.

Zase jsme chvíli čekali, jestli se Wendigo záhadně nevynoří. Nic se nestalo, tak jsem se vrhla ke Kate a v objetí jsem ji utěšovala.

"Nebreč, Katie, to bude dobrý... všechno bude v pořádku..." řekla jsem,  i když jsem věděla,  že to není pravda.

Asi by mi odpověděla, že už nic nebude v pořádku, ale teď se na to nezmohla, kvůli slzám a myšlence na to, že její sestra zemřela.

Johny se radši ještě opatrně podíval z okna, a potom přišel k nám. Slzy jsem měla v očích, ale já nejsem ten typ, který brečí. Já prostě nebrečím. I když...

Johny se na mě podíval a já pochopila, že jí chce taky obejmout. Ještě jednou jsem se Kate podívala do očí, a odstoupila. Vyměnila jsem se z Johnym, a šla k oknu. Přemýšlela jsem o Liamovi.

Žije ještě? Jestli ano - kde je? Najdeme ho někdy? A jestli ne... nechci myslet na to, co sním mohl Wendigo udělat.

"Měli bychom jít..." navrhla jsem.

"Bella má pravdu, Kate. Je čas jít."

Johny povolil sevření v objetí a
odtáhl se od Kate. Vzal ji za ruku, a my jsme vyšli z hájovny.

Vydali jsme se dál po cestě, po které jsme ještě nešli.

Vydali jsme se najít Sarah, a nakonec je to přece jinak - teď hledáme Liama a Sarah je mrtvá... Kdybychom jen zůstali doma, nic se nemuselo stát... Sarah byla schopná utéci - sama jsem ji viděla utéci. Kdyby na mě nenarazila, všichni by ještě žili...

Všechno jsem to zvorala. Proč jsem tu oslavu mých narozenin musela mít zrovna tady??

"Liam má tu mapu, ne?" zeptala jsem se.

"No, měl by ji mít." řekl Johny. To mě alespoň trochu povzbudilo. Má mapu - ta mu může zachránit život. Teda jestli tu mapu ještě má.

Moooooc se vám omlovám, že už jsem tak dlouho nenapsala žádnou kapitolku, ale teď se moje fantazie trochu zasekla :o tak alespoň tu mám pro vás menší část ;) děkuji vám všem, kteří se mnou mají takovou trpělivost :))

xox