Každou vteřinou jsem měla větší a větší strach. Byla jsem dost unavená a byla mi zima. Celé promočené od rozpuštěného sněhu mi v hlavě běhali myšlenky o Sarah a Liamovi... málem jsem z toho zešílela.
"Belle?"
"Ano, Katie?"
"Máš s sebou nějaké jídlo?"
"Vzala jsem chleba. Nevěděla jsem, že se tu zdržíme tak dlouho, takže máme chleba tak pro dva lidi."
"Já nemám hlad, rozdělte si to pro sebe" řekl najednou Johny. Ale já s Kate jsme věděli, že je to lež. Už je to tak 5 hodin, co jsme vyšli. (vycházeli jsme kolem 22:00, a teď je 3:00)
"Johny, rozdělíme se. Všichni." řekla jsem. Nikdo z nás nemůže mít hlad, musíme mít sílu na celý zbytek noci.
Nakonec jsme si sedli na zem, položili naše batohy a rozdělili si chleba. Jakmile jsme se najedli, Kate se zeptala:
"Ale Bello, co budeme dělat teď? Vrátíme se a odpočineme si, nebo zůstaneme v lese hledat Liama?"
"To nevím... ale rozhodně tu nezůstaneme jenom tak sedět."
"Ale co když se už vrátil zpět? Co když už je dávno v chatě a čeká, až přijdeme?" navrhl Johny.
"Má přece tu mapu, ne? Mohl se pomoci ní dostat do chaty." přidal. To je pravda, máme se tedy vrátit, nebo dál hledat? Pomyslela jsem si.
" Ale Johny, co když teď někde leží a umírá?" Řekla najednou Kate, když už jsem bylo téměř rozhodnutá pro návrat domů.
"Tak co tedy uděláme?" Řekla jsem celá zmatená.
Taaaak - MOOOOC se vám všem omlouvám, protože dlooouho dloooouho nevyšla další kapitolka, tak tu pro vás něco málo mám :) Udělala jsem ji úplně kraťoučkou, protože jsem znovu chtěla udělat HLASOVÁNÍ!! Tak, hlasujte do komentů ;) :
A) Vrátí se zpět do chatky
B) Pokračují v hledání
DĚKUJI ZA VAŠI PODPORU, KTERÉ SI MOC MOC VÁŽÍM :))
ČTEŠ
UNTIL DAWN - Já a Wendigo
FanfictionMusím běžet rychleji ... Honem! Už jsem skoro v chatě... rychle jsem otevřela dveře, vklouzla dovnitř a zabouchla za sebou. BUM! Něco vrazilo do dveří... *** Příběh o partě přátel, kteří oslavovali narozeniny hlavní postavě Belle na chatě uprostře...
