Labyrint a Já

Gallyho "drink"? Spíše odvar z ponožek...

Přisednu si kousek k Chuckovi a porozhlédnu se po chlapcích kolem velkého ohně.

,,Ten hluk, co to bylo?" zeptám se ho nenápadně.

,,Brány se zavřely.. tos v Labyrintu nikdy neslyšela? Ani pohybující se stěny jsi neviděla, neslyšela?" podívá se na mě tázavě kluk s kudrnatými hnědými vlasy.

,,Stěny jo, párkrát jsem se kvůli tomu ztratila, kdybych neměla Spiritoa tak bloudím doteď a nebo jsem někde u těch plechovejch slimáků." odfrknu si pobaveně.

,,Rmutů.." opraví mě Chuck. Kývnu a poposednu si blíž k ohni.

Všchni tvrdí, že je tohle všechno, tenhle oheň a tak, kvůli mně, což se mi ani trochu nelíbí. Zvykla jsem si na to, být v malé společnosti Spiritoa a najednou je kolem mě přibližně šedesát kluků, co vášnivě a zažraně debatují o všem možném i nemožném.

Lehce si povzdechnu a složím hlavu do dlaní. Protřu si oči, lokty se opřu o kolena a bradu položím na pěsti. Zahledím se do mohutného plamene, jež hraje všemožnými barvami. Od modrý přes naoranžovělou až po červenou.

Zmateně zírám do světelné mihotavé chemické reakce. Stále nevím co si mám o tom všem myslet. Spirito, ležící mi u nohou, si spokojeně hřeje kožich, oči zavřené.

,,Čau bažo. Jaký byl první den?" přisedne si vysoký blonďák, Newt. Pokývám hlavou na pozdrav, poté pokrčím rameny.

,,Jak se to vezme.." špitnu zaskočeně, nevím jak bych měla odpovědět. Ne že bych se zajímala o to, aby se mi nepodařilo někoho ranit, ale proto, že sama si nejsem jistá tím, co říct. Nemám páru jak se cítím.

,,To je dobrý.." zachechtá se, něco z něj táhne. V ruce drží sklenici s podezřele žlutou tekutinou. Tázavě pozvednu jedno obočí a probodnu ho nevraživým pohledem.

Podá mi zavařovačku/sklenici a já na to ještě podezřeleji civím.

,,To je Gallyho pití, má vlastní tajný recept." koukne na mě s poloopitým výrazem v obličeji. Přičichnu k tomu.

,,To se nedá.. smrdí to jako Gallyho fusky.." zašklebím se, ale bez dalšího reptání do sebe naleju odporně chutnající tekutou věc. Zkřivím obličej do zhnusené grimasy.

,,Dokonce to tak i chutná.." klučičí skupinka okolo mě se dá do hlasitého smíchu, po chvilce zvykání si na palčivý pocit v krku, se k nim přidám.

Přiložím ústa ke sklenici a kopnu do sebe zbylých pár loků toho něčeho. Je to odporně hořký ale hřeje to. Pomalu ale jistě si zvykám.

,,Za chvíli ti to tak už ani nepřijde a hlavně je to jediný alkoholický pití co tu je.." chechtá se Newt. Lehce protočím oči.

,,Hej! Prej seš dračice! Nedáš si s náma teda pár ohnivejch kol?" křikne najednou kluk z nějakého kruku chlapců, uprostřed se dva právě domlacují.

,,Na to zapomeň Gally... žádný takový!!" zaprotestuje Minho, Chuck a Newt s Albym současně. Zamračím se a utnu to.

,,Nevím proč bych neměla, určitě už je načase aby ti někdo srovnal tu..." zamyslím se. Jak že to tu mluví? Ach, už vím.

,,..tu tvojí frasáckou držku! Dám ti takovou nakládačku, že si z toho ploptneš do kalhot, ty čóne.." prohlásím, sama se divím jak rychle jsem si jejich slang osvojila. Vstanu a odhodlaně, i když už malinko nestabilně, k němu rázně dojdu.

,,Páni.. madam se nám začíná rozžhavovat.. a přizpůsobovat." směje se Minho se skleněným pohledem, je vidět, že toho už taky dost vypil.

,,Zavři klapačku ty čóne..." zachmuřím se a vstoupím do kruhu. Okamžitě se k nám přihrnou úplně všichni obyvatelé Placu.

Postavím se doprostřed a koukám okolo. Gally ke mně přistoupí, pokloní se... a v tu ránu do mě narazí ramenem až upadnu na zadek.

Dá se do hlasitého smíchu, většina ostatních taky. Semknu rty do tenké linky a podkopnu mu nohy. S vyjukaným nečekaným výrazem se skácí vedle mě. Využiju toho, že je na zemi a bleskově mu zasednu hrudník, přitom mu zakleknu ruce. Napřáhnu se a chystám se jednu mu vrazit.

Nakonec si to v letu ruky rozmyslím a změním směr, čapnu ho za ucho a pořádně ho za něj vytahám.

,,Jsi moc zlobivý chlapec Gally.. moc moc zlobivý.." udělám přiblbý obličej, kolem nás se rozhostí hurónský smích. Když si ale všimnou Gallyho rozzuřeného rajčatového obličeje, přestanou a ztuhnou.

,,Ajaj... tohle nedopadne dobře.." zahučí dav. Podívám se chlapci pode mnou do očí. Ředkvičková barva jeho ksichtíku mě donutila se začít smát. Ještě chvíli si navzájem civíme do očí. Nakonec udělá Gally věc, která všechny, úplně všechny zaskočí. Usměje se, zářivým a pobaveným úsměvem.

Přidá se ke mně a oba se smějeme jako.. no jako po požití jeho drinku, což jsme opravdu udělali.

,,Páni... Gally se snad ještě nikdy takhle nesmál, nepočítaje posmívání." culí se od ucha k uchu Alby.

,,Je vidět že tu holka chyběla." vypláznu na ně jazyk, vstanu z Gallyho a s hrdě zvednutou bradou si to kráčím ke kmeni, na kterém jsem předtím seděla.

Vezmu zbloudilou lahev s tím odporným vývarem z ponožek a zabořím/ponořím do toho sosák, ne že bych nějaký měla ale... uchechtnu se.

,,Dobrá práce bažo, nebo snad dračice?" přisedne si, teď už úplně namol Minho.

,,Rozhodně jsi víc dračice než bažant.." přidá se k němu Newt, Chuck, s pobaveným šklebem na tváři, si sedne na zem přede mě vedle Spiritoa.

,,Když myslíš.." procedím skrz sklo hrdla sklenice, jenž mám mezi zuby. Nejistě ohryzávám a hraju si se skleněnou nádobou.

,,Já... nejspíš si půjdu lehnout.." oznámím, klepnu si na stehno, Spirito zbystří, vstane, olízne Chuckovi tvář a přikluše ke mně.

,,Jak se vlastně jmenuje?" prolomí ticho, jenž nastalo s mým budoucím odchodem, hnědooký blonďák.

,,Spirito." houknu přes rameno aniž bych se zastavila. Pro dnešek je toho na mě moc a ten Gallyho vývar k tomu ještě víc přispěl. Jsem unavenější než kdykoli předtím a hlava se mi začíná motat.

Bleskurychle si zalezu do spacáku a jen tiše doufám, že je můj. Zrak se mi trochu rozmlžil a já jen zaregistrovala nějaké fleky na zemi.

Spirito si lehne ke mně, položím si na něj hlavu, můj miloučký černý a hebký polštářek. Uculím se poloopitě a spokojeně se zavrtám do šustivé látky. Zavřu oči. Po chviličce propadnu lehkému polospánku.

,,Půjdu jí radši překontrolovat." ozve se hlas jakoby z dálky, probudil mě z mého skorospaní. Nepoznávám čí je, natolik tu nikoho neznám, abych ho rozpoznala podle hlasu.

,,Říkám, že je v pohodě..." protestuje další klučičí hlas. Čí jinej taky, co? Slepičí?? Holka jsi tu jen ty.. Tak se vzpamatuj!! křičí na mě vnitřní hlásek. Jen se mu připitoměle zašklebím, nakonec se ale uvolním a rozhodnu se nechat spánek aby mě přemohl, zase.

To se ovšem nepodaří, něčí ruka mi lehce prohrábne vlasy, odendá mi pár pramínků z obličeje a vrátí zpátky za ucho. Potom se přesune a jemně mi ten někdo hřbetem ruky přejede přes tvář.

Spiritovi trochu zavibruje tělo, když tichounce zavrčel na dotyčnou osobu. Hádám, že ho ten kluk pohladil, jelikož vlček spokojeně zafuněl a položil hlavu zpět na packy.

,,Dobrou noc.. dračice, vítej mezi námi Placery...." poslední slova šeptající siluety, která se mi vzdaluje ze zorného pole pootevřeného levého oka.

Dobrou noc... bleskne mi hlavou, dále už mě spánek a země snění vtáhne k sobě. První bezpečná noc, za poslední dobu, vlastně za celou dobu co si pamatuju...