Labyrint a Já

Vzdávám se...

,,Přidééj!!! Můj duhový jednorožče!!" culím se jako malá holka. Chytím se ho kolem krku, nohy mu omotám okolo trupu aby mě nesetřásl.

,,Nejsi žádný peříčko!" utrousí pobaveně, nadhodí si mě, podepře abych nesjela a přidá do kroku.

Vozím se mu na zádech snad půl hodiny, stihli jsme navštívit Albyho, Pánvičku i spousty dalších obyvatelů Placu.

Celý Plac jsme obklusali nejméně dvacetkrát. Nakonec se společně svalíme na trávu.

Minho funí jako kdyby neměl kondičku a já nadšeně jásám. Bylo to super. Takhle jsem se nebavilu už... no vlastně nikdy, z toho co si pamatuju.

,,Měli bychom udělat oheň... ať si baža užije Vatru, jako všichni před ním." prohlásí Alby se smíchem.

,,Ty si myslíš, že jsem si táborák, či co to, užila?" vyfouknu pohrdavě vzduch z plic. Jen pokrčí rameny.

,,Tak většina.." povytáhne jeden koutek úst do pobaveného polovičatého úsměvu.

Praštím hlavou do země a zachechtám se duté ráně. Newt mi pomůže vstát, no spíš mě na ty nohy vytáhne, ale to je vedlejší. Jen takový nepatrný detail.

,,Ty si dneska bez Gallyho driáku. Bez odmlouvání!" zatrhne mi jakýkoli protest. Nasupeně našpulím rty a založím si ruce na prsou.

Tohle přehnal, mně nikdo nic zakazovat nebude. To teda ani náhodou, na to nejsem zvyklá a ani si zvykat nehodlám.

,,No netvař se tak. Bůh ví co by se stalo, kdybychom tě neuhlídali... takže ty dneska nedostaneš žádnou sklenici." rozhodne, odhodlán mi zabránit v pozření byť jen kapičky toho hořkýho hnusu, co chutná po fuseklích.

,,Ale Newte.. ty suchare! Nech jí.. byla tři měsíce zavřená v Labyrintu.. dovol jí si užívat života! Dokud nějakej má..." zastane se mě Minho.

Upřu na něj skelnej vděčnej pohled štěněte, jen mrkne mým směrem a vezme mě kolem ramen. Lehce se mnou zahoupe.

Newt se zatváří neoblomně. Zavrtí hlavou, přičemž přimhouří rozhodnutě oči.

,,Žádný takový, ještě by se jí něco mohlo stát.." zarazím se. Mně? A něco stát? Tady? Pff...

Chytím nezastavitelný záchvat smíchu, při kterém ze sebe soukám slova typu

,,Newte, ty mamko..!! Ty se bojíš? O mě?" Newt se tváří pořád stejně, napodobil mě a taky si založil ruce na hrudi.

Vyfouknu zbytek drahoceného vzduchu z plic a sípavě nasaju nový. Snažím se uklidnit ale nejde to, z očí mi tečou slzy a já se chraplavě hihňám dál.

Minho mě s nechápavým výrazen lehce podporuje a pohihňává se. Zní ale spíš jako nenamazaná brána.

Spirito sedí u Newtových nohou a zírá na mou maličkost s hlavou nakloněnou na stranu.

,,Okey okey..." vzdám to nakonec bez dechu. Nějak to vymyslím za běhu, teď se vzdávám.

Hnědooký blonďák se spokojeně usměje a pokyne běžci, jenž mě podpírá, aby šel i se mnou za ním do Dvora.

,,Brrrm brrrm..." zabručím po chvíli vyhřívání u ohně, od toho věčnýho sezení mi pěkne ztuhly nohy, mám přesezelej zadek.

Jestli se do pár minut nezvednu tak mě budou muset do spacáku odtáhnout, já totiž nebudu schopná se hnout, alespoň spodní částí trupu.

,,Ansey?" ozve se kousek ode mě Thomasův příjemný tichý hlas. Kouknu na něj unaveným znuděným pohledem a něžně povytáhnu koutky úst do lehkého úsměvu.

,,Proč tu sedíš jako bluma a nebavíš se?" pokrčím rameny a trhnu hlavou směrem k chechtajícímu se Newtovi.

,,Pan Suchá držka mě nenechá se bavit... a sám se tlemí o sto šet." odfouknu si vlasy z očí, nezadaří se.

Marně pokus zopakuju. Thomas mi pomůže a neposedné prameny mých tmavých vlasů dá zpátky za ucho aby mi nepřekážely.

Vděčně se na něj uculím a skrčím nohy, přitáhnu si je blíž k tělu a obejmu pažema.

Opřu si hlavu Thomovi o rameno, tomu ztuhnou svaly, trochu znervózněl. Po chvilce se ale uvolnil a vzal mě kolem ramen.

,,Chceš?" špitne po necelé minutě a tajně ke mně přistrčí zavařovačku s nažloutlou tekutinou. Upřu na něj štěněčí oči.

,,Zachránče..." vydechnu a kopnu to do sebe. Zkřivím pobaveně a zároveň znechuceně tvář, příjemně to ale uvnitř hřeje. Jako Thomasovo tělo tisknoucí se bokem k mému.

,,To nestojí za řeč." malinko zrudne. Zakřením se jeho rudnoucí tváři.

,,Ty se červenáš? O můj bože! Ty ředkvičko!!" vypísknu se smíchem. Thom se smíchem kývne.

Pokusím se vstát, ale zamotám se a mé ztuhlé nohy taky moc nepomáhají. Padnu Thomasovi na klín, kouknu mu do tváře a prohrábnu mu husté hnědé vlasy.

Spokojeně se zazubím jako měsíček na hnoji. Mám zvláštní pocit. Newt měl možná pravdu, asi jsem to neměla pít.

Tuhle myšlenku ale hned zaženu, znovu se napiju a pokusím utlumit motání hlavy. Baža mě projistotu chytil jednou rukou za pas a druhou za nohy a přidržel u sebe.

Kdyby mě nejistil, tak bych se už určitě válela rozpláclá na zemi a smála se jako o závod.

Zahledím se mu do nádherných světle hnědých kukadel, které se teď momentálně soustředily jen na mě.

Leskly se mu, nejen odlesky od plamenů ohně ale i Gallyho alkoholem, taky toho měl dost vypito, jako já.

Zvykl si na tu hořkou ponožkovou pachuť vcelku rychle, to se mu musí nechat, přizpůsobivost měl dobrou.

Zaculí se na mě a v jeho skelných očích se mihla taková starostlivost, až mi to skoro podrazilo nohy, co mám ve vzduchu, jak mu sedím na nohách.

Stále se divím, jak to, že je ještě pod mou vahou nemá plochý. Nad tou představou se zamyslím.

Hlava mi nějak ztěžkla a začala se motat. Rozhlédnu se po přítombých Placerech a zavřu oči. Opřu se čelem o to Thomasovo a pokouším se zhluboka dýchat. Asi usnu, nějak mě to přemáhá.

Thom se ale najednou pohnul, pootevřu oči a zjistím, že máme obličeje jen pár centimetrů od sebe. Koukáme si vzájemně do svých oken do duše a mně se to zdá jako věčnost.

Halas kolem ponalu utichal až jsem ho nakonec přestala vnímat úplně. Po chvíli, která se mi zdála jako věčnost, Thomas mezeru mezi námi vyplnil a jeho rty se dotkly mých.

Uvnitř mě vybuchl ohňostroj emocí. Nevěděla jsem co dělám ale to jsem ani nepotřebovala, jako kdyby to bylo úplně přirozené, automatické.

Odtáhnu se abych se nadechla a nasbírala potřebný kyslík. Zahledím se na něj, v očích mu tančí nadšené jiskřičky.

Nevím kdy a ani jak, ale probudila jsem se ve svém spacáku. Spirito pochrupující pod mou hlavou tvrdě spal. Protřu si oči a protáhnu se, zívnu.

Mám divný pocit a na ústech stále cítím Thomasův dech i jeho rty. Olíznu si je a povzdechnu si. Byl to sen?