Labyrint a Já

S cizími lidmi se nesmím bavit

   ,,Vystřídali jsme už všechny skupiny, Spirito, já další hledat nebudu..." dohaduju se s černým vlkem. Stále je to vlče, ale moc na to nevypadá.

   Dorostl vcelku úctyhodné velikosti, na to, že tu jsme necelé tři měsíce. Nad svou úvahou se musím usmát. Pohladím ho po teď už vcelku velké hlavě.

   ,,Vyber si, prostě mě veď kam ty chceš jít. Běhat můžem ale i sami.. pokud to nevíš, pane Všechnosním.." uchechtnu se nad jeho uraženým výrazem.

   Vsadím se, že kdyby si mohl založit tlapky na hrudníku, právě by to dělal a k tomu by na mě významě točil očima.

   Spirito se rozběhne někam pryč. Tu cestu znám moc dobře, trefila bych tu už i poslepu.

   Za tu dobu, skoro tři měsíce, jsme tu toho zvládli tolik objevit a poznat, dokonce i naučit se něco.

   ,,Ty chceš naši první?" souhlasně zavrtí ocasem a štěkne. Pokývám souhlasně hlavou.

   Vyběhnu hned, jak se kolem nás proženou ti dva, vlastně stále nechápu proč to dělají, ale následovat je a poslouchat jejich rozhovory, bylo vždy velmi zábavné.

   S úsměvem si se Spiritoem hraju na kličkovanou, vymysleli jsme tu hru spolu, když se vlček chtěl pořád motat, začala jsem se motat stejně, v jeho rytmu, akorát na druhou stranu, vcelku nás to bavilo.

   Vím, že se to nezdá nijak moc extra nic moc hra, ale nám to bohatě stačilo a já se nemohla vynasmát, ve většině případů. Když jste sami, v nějaké spleti chodeb, taky vás potěší jakékoli rozptýlení od rutiny.

   ,,Spirito!!" vyjeknu, když se mi zamotá přímo před nohy a já o něj zakopnu a upadnu na zem, takovou dutou ránu nemohl přeslechnout ani Santa Claus.

   Kluci, běžící před námi, se s trhnutím otočí a zůstanou jen zírat s pusou dokořán. Mám pocit, že vím o čem oba dva přemýšlí.

   ,,Co? Ještě jste neviděli se nikoho rozmáznout na zemi?" prsknu otráveně, najednou mi dojde, že nikdy neviděli mě.

   Nahlas polknu a vstanu, oklepu ze sebe prach, otočím se na patě a začnu pelášit pryč, co mi síly stačí.

   Spirito samozřejmě pádí za mnou, můj věrný společník. Zdá se však, že hoši se probrali z trazu.

   ,,Stůj!! Slyšíš??" Ne, neslyším, utíkám.

   ,,Hej BAŽO!!! Zastav!!" křičí jeden přes druhého. Bažo? To už si ale děláte srandu!! vrčím v duchu nevrle.

   ,,Minho! Chyť ji! Nesmí utéct!!" ječí kluk. Přidám do kroku, sprintuju o sto šest.

   ,,Bažo!! Bažo zastav!" Nikdy.. prsknu si pro sebe v mysli a letím dál jako vítr.

   ,,Musíme je někde setřást!" heknu směrem ke Spiritovi. Štěkne na souhlas a vběhne do jedné ze zatáček. Rychle ho následuju.

   ,,Rozdělíme se, já tudy, ty támhletudy!" slyším výkřiky asiatského chlapce.

   ,,Jsme v háji.." křiknu naschvál. Hned nato prudce zahnu doprava a zkusím ještě zrychlit, ale spíš zpomaluju. Asi jsem to přehnala, přecenila jsem se.

   Musím si věřit, zvládneme to. Rychle se ohlédnu na siluetu za mnou, aniž bych si všimla osoby přede mnou. A to byla chyba.

   ,,Mám tě!" slyším hlas u svého ucha. Zjistím, že stojím na místě, nebo jsem spíše ve vzduchu a kopu nohama do prázdna, jak se snažím běžet dál.

   ,,Pusť mě!!" vrčím podrážděně, za tohle věčný povrčávání by se nemusel stydět ani Spirito.

   ,,Proč bych měl?" slyším výsměšný podtón v jeho hlase.

   ,,Dobrá práce Minho, věděl jsem, že ji chytíš." přidá se hlas za mými zády.

   ,,Ale měl jsem to frasácky těžký, grinde. Bylo to těsný, už jen kdyby se podívala před sebe tak uteče, jelikož by se vyhla." uznalé zabarvení hlasu.

   ,,Nech mě!!" pískám a mlátím do něj pěstmi, kopu kamkoli můžu.

   ,,Klidni, klidni ty dračice.." směje se neskonale pobaveně kluk za mnou.

   ,,Spíš vlčice, ne?" chechtá se hoch co mě drží, když otočí hlavu na vrčícího Spiritoa, nebezpečně cenícího zuby.

   ,,Vezmeme jí na Plac." nadhodí si mě a tím přehodí přes rameno. Dají se do rychlého poklusu.

   ,,Jestli mě okamžitě nepustíš, tak přísahám, že si tě ti velcí poloplechový slimáci dají k obědu!!" vyhrožuju skrz zuby. Mám zaťaté pěsti, kterými bezhlavě mlátím kamkoli dosáhnu.

   ,,Slimáci?" nechápe ani jeden z nich.

   ,,Možná myslí Rmuty.." pronese po chvíli zamyšleně ten, co mě nese.

   ,,Jak se jmenuješ?" optá se pak. Zarputile mlčím, pokusím se do něj mlátit beze slov a už nic neříct, leda nějaký pikantní nadávky.

   ,,Hej Gally! Přiveď Albyho! A Newta taky!!" křičí už zdálky společník mého dopravního prostředku.

   ,,Tak ty dračice, jsme tu." oznámí mi, jako kdyby to snad nebylo jasné.

   Rozhlédnu se, mám co dělat abych si udržela naštvanou tvář a nepootevřela údivem ústa. Stojím na velkém prostranství, do kterého by se vešlo nejméně deset fotbalových hřišť. Spirito mi mezitím sedí u nohy a divoce vrčí na všechny okolo, jakoby měl někoho v nejbližší chvíli roztrhat. Pokouším se tvářit stejně.

   ,,Co se děje?" přiběhne k nám kluk tmavé pleti. Založím si ruce na hrudi a zamračím se ještě víc.

   Právě příchozí zůstal stát na místě s otevřenou pusou. S velmi ale opravdu velmi překvapeným výrazem na mě čučí jako na zjevení.

   ,,Já jsem Alby. A ty se jmenuješ jak?" otáže se po chvíli nepřítomného civění. Mlčím a jen všechny okolo propaluju pohledem.

   Vtom k nám dokulhá další hoch, má bledou kůži, hnědé oči a blond vlasy. Mračím se ještě víc, mám pocit, že už jsem na maximu.

   ,,Já jsem Newt a ty?" zopakuje snad už po milinontý stejnou otázku. Nestačí snad, aby se zeptal jeden? Stejně jim neodpovím.

   ,,S cizími lidmi se nesmím bavit.." prohlásím, budu si tvrdošíjně stát za svým.

   Vtom přiběhne další, ten co předtím odběhl pro tyhle dva. Chvíli stojí a kouká.

   ,,Holka?" vysouká ze sebe po pár minutách. Vyjeveně si mě prohlíží.

   ,,Ne, strašidlo.." zabrblám. Většina přítomných se začne pochechtávat, opadl z nich prvotní šok, teď začnou prudit.

   ,,Hele kdo si jí chce vzít jako první? Možná by to měl být nálezce.." směje se někdo. Naštvaně zachrčím a okažitě po něm skočím.

   Podaří se mi uštědřit mu pár ran pěstí, než mě kdosi chytí kolem pasu a odtáhne pryč z něj. Chrlím nadávky jednu za druhou a kopu do vzduchu v naději, že se mi zadaří někoho zasáhnout, kamkoli.

   ,,Zasloužil sis to. Grinde bláznivej.. chovejte se laskavě slušně." křikne Alby a všichni pomalu ale jistě utichají.

   Z toho vyplývá to, že Alby je tu ve vedení. Skvěle.. povzdechnu si.

   ,,Jak dlouho..?" nakousne otázku blonďák, představený jako Newt.

   Někdo mě postaví na nohy, ani jsem si neuvědomila, že jsem ve vzduchu.

   ,,Necelý tři měsíce jsem tam byla.. jestli myslíš tohle.." objasním s pozvednuým jedním obočím, všichni přítomní na mě nechápavě civí. Pohledy jim oplácím, z čeho jsou tak mimo?