Labyrint a Já

Baža z Labyrintu, jako vážně?

,,To nemůžeš myslet vážně.." uchechtne se nevěřícně, ale zato velmi nejistě nějaký klučina ze zadních řad.

,,Proč?" vrhnu po něm pohled, kterým dávám jasně najevo, že pro získání této informace půjdu i přes mrtvoli. Očekávám od něj pořádné vysvětlení. A žádný vykrucování.

,,Bažo..? V Labyrintu nikdo, ani jednu noc nepřežil.. nikdy." tázavě a nechápavě propaluju partu, asi padesáti nebo šedesáti kluků pohledem.

,,To je nesmysl.. jak to?" vybafnu hlasitě.

,,Kvůli Rmutům. Vidělas je ne?" Rmuti? Myslí snad ty ohavný slintající poloplechatý (na žádost Trewall) slimáky? zamyšleně si prohrábnu vlasy.

,,Hele vy grindi! Mazejte zpátky do práce nebo skončíte na noc v díře, všichni pospolu!!" zahřmí Alby, přítomní se začnou vytrácet.

,,Nemáš v plánu něco vyvést? Že bych šel do díry s tebou.." upře na mě skelný pohled nějaký hnědovlasý kluk.

,,Takovou radost ti udělat nehodlám.." zabručím a zamračím se. Nevrle zavrčím.

,,Ale jdi.. dračice.." uculí se pobaveně kluk oslovený jako Minho. Vrhnu po něm naštvaný varovný pohled.

,,Tvé jméno..." ztrácí trpělivost Alby.

,,Pamatuješ si ho?" snaží se starostlivým hlasem zmírnit situaci blonďák jménem Newt.

Chvíli zmateně přemýšlím, pak lehce zatrtím hlavou.

,,Ty sis za tři měsíce nevzpoměla na jméno?" ti co se chystali odejít nebo ještě postávali se zarazili a upřeli na mě oči, na tvářích zvědavý a nechápavý výraz.

,,Ne, nepřemýšlela jsem nad tím." pokrčím rameny a udělám smutný obličej.

,,Aha, tak to chápu, ale stejně by se to mělo vynořit v hlavě samo, aniž bys na to myslela.." zamyslí se Newt.

Pokývám zmateně hlavou, nezdají se tak odtažití, nepřátelští jak jsem je podezřívala. Stejně jim ale nevěří a to ani trošku.

,,Jděte. Newte, Minho, ujměte se jí ještě s někým, nejlépe s Chuckem. Kdyby dělala problémy, půjde zpátky.." přeměří si mě nevěřícným pohledem chlapec tmavé pleti. Ten ale hned vystřídá úsměv.

,,Vítej v Placu, mezi Placery, teď patříš k nám. Půjdu obstarat organizaci na dnešní večer."

Všichni kývnou a rozejdou se, kromě mě. Ztuhle stojím na místě a zírám před sebe.

,,Bažo, jdeš?" ozve se hlas. Kouknu na majitele věty a lehce se pousměju, pomalým krokem se, se Spiritoem po boku, vydám za nimi.

,,Tady je Dvůr - ten barák je pořád větší a větší, není to zrovna model ale účel plní. Támhle Krchálek, to je ta zalesněná část, je tam hřbitov ale nic moc víc, je to dobrý na odpočinek a přemýšlení. Zahrada, jak ti jistě došlo, je na pěstování ovoce a zeleniny, pak Krvárna, tam porážíme zvířata." usměje se vlídně.

,,Dáme ti nějaký věci, když si budeš chtít někam zalézt, doporučuju právě ten les. Na spaní máš svý vlastní místo/postel. Tu ti ukážu až později. Na večer máme v plánu udělat oslavu, oheň, z důvodu tvýho příchodu. Sice pozdního ale.."

Zamyšleně kývnu. Rozhlížím se všude kolem. Je to velké prostranství, jenž je obehnáno těmi masivními zdmi. Takže je to opravdu Labyrint... usměju se zamyšleně.

,,Až si vzpomeneš na jméno tak se neboj ho říct." mrkne na mě Minho. Zamručím na souhlas.

,,Máš hlad?" Spirito odpoví namísto mé maličkosti, máme stejné myšlenky. Štěkne a nedočkavě vrtí ocasem.

,,Dobrá, pojďte za mnou, madam.." uchechtne se Minho. Protočím oči, stejnětak i Newt.

,,Máme tu pár pravidel, bažo." načne větu blonďák s hnědýma očima. Kývnu, že rozumím a čekám, až se dá do vysvětlování.

,,Pravidlo číslo jedna: Nikdy, opakuji NIKDY nechoď do Labyrintu, pokud nejsi běžec, sice si nejsem jistej jak to teď bude, kdyžs tam byla tři měsíce, ale to je jedno. Pravidlo číslo dvě: Neubližuj ostatním Palcerům, i když u tebe asi bude menší výjimka, když někdo bude otravovat, ale to nějak ješte s Albym dohodneme. Pravidlo tři: Pracuj, pomáhej, buď užitečná. Nepotřebujeme flákače, jasný?" přikývnu na souhlas.

Zdá se to jednoduchý. Jsem si sice stoprocentně jistá tím, že zdání klame, avšak první dojem je první dojem. Vyfouknu vzduch z plic, je to vyčerpávající, tolik nových věcí, zážitků, tváří.

,,Já jsem Pánvička!" podá mi s vřelým úsměvem ruku chlapec, s přibližně stejně tmavou pletí jako Alby, nechci ani typovat jak starý je, nechtěla bych ho urazit. Ale určitě mu není víc jak dvacet, nejspíš ani to ne.

,,Já.. jsem.." zarazím se. Pomalu ale jistě mi na mysl vyplouvají písmenka, jenže v nesmyslném pořadí.

,,V pořádku, vzpomeneš si časem." s hřejivým úsměvem na tváři mi podá jídlo.

Posadím se na volné místo ke stolu, u - i kolem - kterého je vcelku prázdno. Většina těch, jenž znám jménem, se posadila ke mně.

Váhavě si dám kousek něčeho na talíři do pusy. Překvapeně zamrkám a bleskurychle to do sebe začnu házet. Je to vážně dobrý.

,,Klidni bažo, nikdo ti to nesní.." chechtá se pobaveně celý stůl. Zazubím se, pohladím Spiritoa po hřbetě, sám má taky své jídlo. Zdá se, že mu chutná stejně jako mně.

,,Teď se dva týdny, přibližně, budeš pohybovat mezi všemi kápy, abychom zjistili v čem vynikáš a co ti naopak nejde." osvětlí mi Newt. Znovu, jako už snad po miliontý za tu chvíli co tu jsem, chápavě kývnu hlavou.

,,Jsem zvědav na tvou reakci na Gallyho driák.." zasměje se nečekaně Minho. Zvednu k němu nechápavý pohled. Jen nad tím mávne rukou.

,,Dozvíš se později a už to nebude dlouho trvat.." ušklíbne se pobaveně. Strčí si do úst poslední sousto a odnese talíř Pánvičkovi.

Věnuju svůj nejistý a malinko zděšený výraz Newtovi a malému chlapci s hnědými kudrnatými vlasy, kterého jsem si doteď nevšimla.

,,Jsem Chuck." odpoví po chvilce váhání na mou nevyslovenou otázku klučina. S lehkým úsměvem si prohrábnu vlasy.

,,Těší mě." své jméno si stále nemůžu dát dohromady, stále mi víří hlavou v podobě přeházených písmenek jako světýlka ve tmě mé vygumované mysli.

,,Až budeš hotová, řekni Chuckovi, ukáže ti kde budeš spát. Já musím jít pomoct Albymu s organizací a takovýma věcičkama.." vstane od stolu i Newt a odkulhá.

Stále přemýšlím nad tím proč, co se mu asi stalo? Jen nad tím pokrčí rameny, mávnu rukou, čímž tu myšlenku zaženu a otočím se na baculatého kloučka kolem dvanácti, možná třinácti let.

,,Tady máš spacák, můžeš si lehnout kam chceš." prohlásí Chuck, když stojíme na travnatém plácku dál od ostatních budov a míst. Kouknu na něj a zazubím se.

,,Kde spíš ty?" protrhnu tíživé ticho, které nastalo koncem hochova oznámení a počátkem mého zamyšlení. Vyjukaně na mě koukne, pak mě ale vede až skoro na kraj. Hodím věci kousek vedle jeho, jen ještě víc ke kraji.

,,Co je v plánu teď?" mrknu na Spiritoa, jenž je z nového prostředí úplně vedle.

,,Půjdem pomoct s ohněm.." zahuhlá Chuck a chytí mě za zápěstí, nechám se táhnout dál a dál. Lepší než zbytečně bloudit.