Labyrint a Já

Kocovina

,,Kokos seš, Kansey.." zachrčím nasupeně. Určitě to byl sen, tohle by se nikdy nestalo, zvláště ne s Thomasem. Neznáme se ani dva dny.

,,Hejkavá koloběžko! Přemýšlej přeci!!" zamručím a vykodrcám se ze spacáku.

Spirito zbystří, vydá se za mnou s nadšeným vrtěním ocásku.

,,Spirito! Pusu!" skloním se kousek k němu, on vyskočí a olízne mi rty, na které jsem si předtím poklepala prstem.

,,Hodnej kluk.." podrbu ho za ušima. Slastně přivře oči a vyplázne jazyk.

,,Hlavně neslintej.." zakřením se pobaveně.

,,A já můžu?" vyloupne se ze stínu stromů Newt. Přimhouřím oči v podezření, ale pak se uculím.

,,Jestli chceš.. Ale ne na mě." varuju ho.

,,A Thomas na tebe slintat může, jo?" zní uraženě.

,,Cože?" nechápu, v hlavě se mi však přehrává můj 'sen'

,,Ty si nepamatuješ včerejší večer?" lehce zavrtím hlavou. Zamračí se a koukne na Spiritoa, jež s nastraženýma ušima pozoruje situaci. 

,,Dělala jsi kraviny, Thomas ti dal Gallyho míchaninu i přes můj zákaz a ty ses nehorázně zlila.." odfrkne a založí si ruce na hrudi.

,,Eh.. Něco se mi vybavuje.." přiznám po chvíli.

,,Co něco?" pokrčím neurčitě rameny.

,,Pár obrázků tance kolem ohně.." zalžu a jen doufám, že se to stalo.

,,Tos taky přehnala, málem jsi skočila do ohně v domnění, že je to duhový polštář." uchechtne se pohrdavě.

Zamračím se a nasupeně se otočím k odchodu.

,,Tys taky nebyl zrovna střízlivej.." zavrčím jistě. Nenechám ho promluvit a rovnou pokračuju.

,,Až se nebudeš chovat jako rodičovský hovado, tak pak si budeme povídat. Do tý doby ti nemám co říct.. Spirito! Jdeme.." houknu přes rameno a oddupu do sprch.

-

,,To si ze mě dělá srandu nebo co!!!" zabrblám do proudu ledové vody, naštvaně mrsknu mýdlem o zem a vezmu do rukou šampon.

,,Co si o sobě sakra myslí??" nakvašeně zafuním a s nadávkama, jež hned následují, se vyhrabu ze sprch i s mokrými vlasy přes obličej jako záclonou.

,,Nejsem jeho majetek! Můžu si dělat co budu chtít!" cestou do lesa, kolem Placerů trousících se na snídani, toužebně kouknu na jednu z bran.

Hned nato se letmo podívám po Placu a nakonec na Spritoa.

,,Myslíš na to samý na co já?" zašeptám se tiše. Na znamení souhlasu se podívá do potemnělé tmavé chodby Labyrintu a kýchne.

Se srdcem až v krku a adrenalinem rozlívajícím se po celém těle, donutím své nohy rozpohybovat se směrem dovnitř.

,,Stůj!! Kansey!!" ztuhnu, jméno zná jen jeden jedinej člověk v tomhle zpropadeným místě.

,,Thomasi neřvi jak na lesy..!" otočím se k němu a zamračím se.

,,Prosím.. Nechoď tam. Nevracej se ke starýmu zvyku." zakňourá jako malé stěně, musím se pousmát.

,,Mně to tam ale vyhovovalo víc, nikde nikdo, kromě běžců a Spiritoa."

,,Ale nebyl jsem tam ani já.." znovu se mi vybaví včerejší večer. Sklopím hlavu a podívám se na špičky svých bot.

Přijde ke mně blíž a chytí mě jednou rukou za obě má zápěstí.

,,Včera jsem skoro ten hnus nepil, všechno si pamatuju, Ansey.." prsty druhé ruky mě jemně vezme za bradu a zvedne mi hlavu.

Podívám se mu do tváře, na které se mu zjeví hřejivý úsměv.

,,Slib mi, že se tam nevrátíš, Kansey. Prosím, moc to pro mě znamená.. Ty pro mě moc znamenáš.." šeptá tiše.

Posmutním a přivřu oči, zhluboka se nadechnu a zahledím se mu do ustaraných očí.

,,Nemůžu... nemůžu slíbit to, co nevím jestli dodržím.."

Spokojenost Rubčo? :'D