The Potions Master ✔ (CZ)

#23 Hurá domů

Druhý den byla neděle, což znamenalo, že všichni mají volno, tedy samozřejmě až na učení na zkoušky NKÚ. Docela se nám to nahromadilo, protože jsme se předtím zabývali přípravami na ples. Seděli jsme tedy se Susan v knihovně a snažili se prokousat vším tím učivem, ale stále jsme měnili téma na historky z plesu. Zrovna nyní mi vyprávěla, jak ji Dean hrozně moc překvapil, jak byl milý a jak uvažuje o tom, že s ním začne chodit.

„Víš, doufám, že jsi měla pravdu s tím, že se mu líbím, protože si myslím, že se začíná líbit on mně." Usmála se a zčervenala. Já jsem nejprve váhala, ale pak jsem jí řekla o své příhodě s Malfoyem. Samozřejmě jsem zatajila vše ohledně Severuse a i pravý důvod, proč Draco dostal tu facku. Vlastně jsem jen řekla, že se mě pokusil políbit a já že zpanikařila a dala mu facku. Pak jsem také zmínila to, že mi řekl, co ke mně cítí, a zdůraznila jsem, že s ním nic mít nechci.

Susan byla překvapená. „Tak to teda páni! Myslela jsem, že tě pozval jen – teď se neuraž – aby měl s kým jít... Ale že tě miluje... Přišlo mi divné, když jsem vás viděla spolu tancovat, ale nikdy bych si nemyslela nic takového."

„No, každopádně teď už to řešit nemusíme, protože já k němu stejně nic necítím," řekla jsem, protože už mě to vážně unavovalo.

Dále už jsme to neřešili, protože jsme opravdu potřebovali studovat. Koneckonců první zkouška byla už zítra! A opravdu, až do tmy jsme vydrželi bez jediné zmínky o plesu.

***

Druhý den vládl ve škole pořádný zmatek. Páťáci byli nervózní ze zkoušek a nižší ročníky z toho, že je to jednou čeká taky. A já? Já byla nervózní obzvlášť, protože jsem dnes měla NKÚ z lektvarů. V nich jsem nikdy nebývala nejlepší. Ano, šlo mi to, ale musela jsem pro to něco udělat. A navíc nechci Severuse zklamat. Chci na něj udělat dojem.

Písemná část byla lehčí, než jsem čekala, ale tím jsem ještě neměla vyhráno. Čekala mě ještě část ústní. Té jsem se bála víc, protože jsem neměla ráda vystupování před cizími lidmi, obzvlášť před někým z ministerstva. Pak mi stejně ale nezbylo nic jiného než do určené místnosti vstoupit.

Nakonec to nebylo tak hrozné, ale přeci jen... Z jednoho lektvaru se mi začalo podezřele kouřit a podle jejich výrazů jsem si jistá, že to nebylo to, co chtěli vidět. Ty ostatní se mi, myslím, povedly dobře, takže snad to nějak dopadne.

Ač to bylo divné, ostatní zkouška utekly jako voda, ani jsem z nich nebyla tak nervózní. Teď už jsem mohla jen čekat na výsledky, které mi přijdou o prázdninách.

Zbytek roku mi doslova jen přeletěl před očima. Ve škole jsme měli prakticky volno, a tak, než jsem se nadála, byl čas jet domů. Už jsem se těšila, protože jsem svou rodinu neviděla celý rok.

Sbaleno jsem měla jako úplně první z celé koleje a netrpělivě jsem popoháněla Susan, už připravená s kufrem ve dveřích: „Tak pohni, chci být u vlaku, co nejdřív, abychom měli co nejlepší místa. Víš přece, jací parchanti dokážou ti zmijozelští být!"

Bohužel jí to trvalo opravdu dlouho, a tak jsme dorazili k vlaku mezi posledními a většina kupé už byla zabraná. Procházeli jsme uličkou ve vagónu a zoufale hledali prázdné místo, každá z nás šla jedním směrem. Vtom, i když to jsem považovala za nemožné, jsem zahlédla prázdné kupé a hned jsem k němu zamířila. Najednou se však odněkud vyřítil Draco a zastoupil mi cestu.

„Kdepak slečinko, tahle místa zabírám pro sebe, Creba a Goyla. Takže se zas pěkně otoč a odcupitej někam jinam," ušklíbl se, jako by mu to tady patřilo.

„No to trochu přeháníš ne? Já ho viděla první!"

„To je klidně možné, ale já tu první byl," pronesl povýšeně a odsunul dveře.

Já sevřela ruce v pěsti a hodlala jsem odejít, když najednou zvolal: „Počkej," a já počkala.

„Rozmyslela sis to nebo stále dáváš přednost tomu starýmu netopýrovi?" Tak tímhle mě opravdu naštval.

„To se opravdu domníváš, že bych mohla dát přednost tobě před ním?"

Zamračil se, moje odpověď se mu zjevně nezamlouvala. „Upřímně? Ano, myslel jsem si to, ale když to chceš takhle, tak klidně, byla to tvoje volba, ale připrav se, že to nebude bez následků." A s těmihle slovy za sebou zabouchl dveře. V dálce jsem viděla jeho poskoky, a protože jsem opravdu nestála o další nepříjemné střetnutí, vydala jsem se opačným směrem, najít svou kamarádku.

Nakonec jsme skončili v kupé se dvěma druháky, kteří si užívali kouzel, dokud mohli, takže mi každou chvíli něco přistálo na hlavě. Světlou chvilkou bylo, když přijel vozík s občerstvením a my se mohli pořádně nacpat dýňovými paštičkami a čokoládovými žabkami. I přesto jsem však byla ráda, když jsme zastavili na nádraží Kings cross.