The Potions Master ✔ (CZ)

#25 Severusova návštěva

Probudil mě jeho hlas. A jakmile jsem poznala, čí je to hlas, neváhala jsem ani vteřinu a vyskočila z postele. Rychle jsem seběhla schody, až do jídelny, kde seděl u stolu a klidným hlasem, tak jako vždy, si povídal s mými rodiči.

Můj příchod nebyl úplně nenápadný, protože se okamžitě všechny tři tváře otočily proti mně. Já jsem samozřejmě vyhledala jeho oči a ze všech sil se snažila neusmívat. On mě přelétl pohledem, od hlavy k patě, a na obličeji se mu usadil pobavený výraz. Nejprve jsem nechápala proč, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem právě vstala z postele, a tak na sobě mám jen krátkou noční košili s malými medvídky. No co, nečekala jsem, že mě v ní někdo uvidí... Rukou jsem si prohrábla rozcuchané vlasy a když mi došlo, jak nejspíš vypadám, zčervenaly mi líce.

„Dobré ráno, broučku, přijel za tebou Profesor Snape, aby ti předal výsledky zkoušek NKÚ."

„Ehm, dobře," cítila jsem se čím dál tím více trapně, „hned budu zpátky, jen se převléknu," a s těmihle slovy jsem co nejrychleji opustila místnost. Jakmile jsem byla zpátky ve svém pokoji, opřela jsem se o dveře a vymýšlela, co si vezmu na sebe. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že se moc parádím, protože to by rodičům připadalo podezřelé. Přeci jen doma chodím v tom, co mi zrovna přijde pod ruku. Nakonec jsem se rozhodla pro černé legíny a šedé tílko. Jednoduché a hezké.

Sešla jsem znovu dolů. Stále seděli, jako když jsem odcházela.

„Tak co mám z NKÚ?" zeptala jsem se. Byla jsem celkem zvědavá a taky jsem se trochu bála, jestli jsem něco moc nepokazila.

„Ještě nevíme, čekali jsme na tebe, abychom to mohli otevřít společně," řekla mamka.

„Vlastně, paní Samsonová, to nepůjde. Zoe by to měla nejprve vidět sama, a pak až to ukázat vám," řekl profesor a já si uvědomila, jak strašně miluju ten jeho hluboký hlas.

„Ale proč? Vždyť vždy jsme to otevírali společně. A vlastně odkdy výsledky donáší sami profesoři?"

Severus se nenechal vyvést z míry. „Osobní donáška není běžná, ale ani ne úplně výjimečná. A pokud jde o to otevírání, došlo k menší změně pravidel," odpověděl a každé slovo pečlivě vyslovoval. Změna pravidel? Proč? „Mohli bychom vás poprosit o trochu soukromí?"

„Ale jistě, můžete jít třeba k Zoe do pokoje."

Snape se zvedl a následoval mě i s obálkou až do druhého patra, kde jsem měla pokoj. Jakmile jsem za námi zavřela dveře, zeptala jsem na to, co mě mátlo: „Proč ta změna pravidel?"

Vítězně se usmál, překonal těch několik desítek centimetrů, které nás dělily, položil mi ruku na tvář a zhluboka se mi zadíval do očí. „Žádná změna pravidel není," řekl a odložil obálku na můj stůl, který byl vedle nás, „vymyslel jsem si to, abychom mohli být chvíli sami." Usmála jsem se a on už na nic nečekal a překonal i tu zbývající vzdálenost mezi našimi rty. Srdce jako by mi chtělo vyskočit z hrudi. Objala jsem ho kolem krku. Po tomhle se mi opravdu stýskalo a zdálo se, že jemu také. Přitiskl mě více k sobě, až jsem cítila, že moje srdce není jediné, které bije jako splašené. Polibek byl plný nevyřčených slov a citů. Nechtěla jsem, aby někdy skončil. Rukou mi přejel po zádech od pasu až k vlasům, až mi naskočila husí kůže. Odtáhl se a začal je soustředěně namotávat na prsty.

„Strašně se mi po tobě stýskalo, Seve."

V očích se mu mihla nostalgie a smutek, ale usmál se a zas se mi zadíval do očí. Takhle často se normálně neusmíval, ale byla to příjemná změna.

„Kromě Lily jsi jediná, kdo mi takhle kdy řekl," políbil mě na čelo. Já se usmívala jako smyslů zbavená, což jsem vlastně byla, protože vždy když jsem byla s ním, všechen rozum šel stranou.

„A vadí ti to? Chceš, abych ti říkala jinak? Třeba nějakou slaďoučkou přezdívkou? Například netopýrku?" Myslela jsem to ze srandy, ale on se stejně vyděšeně zašklebil.

„Tak to ani náhodou. Myslím, že u tamté můžeme zůstat. A proč mě vlastně máte všichni spojeného s netopýrem?" Zamyšleně mi kreslil osmičky na tvář.

Zasmála jsem se. „Proč? Vždyť se na sebe podívej. Chodíš rychle, jako kdybys stále někam spěchal, oblékáš se jen do černé a plášť za tebou vlaje. Vážně ti to nic nepřipomíná?"

Zamračil se. „Ne."

Opět jsem se zasmála. On jen stál a prohlížel si mě. „Myslím, že bychom už měli jít, už jsme tu docela dlouho."

„Dobře, ale co moje známky z NKÚ?"

„Už jsem se díval: Astronomie nad očekávání, péče o kouzelné tvory vynikající, kouzelné formule vynikající, obrana proti černé magii vynikající, jasnovidectví mizerné - ale konec konců tuhle zbytečnost stejně nikdy nebudeš potřebovat - bylinkářství vynikající, dějiny čar a kouzel nad očekávání, lektvary překvapivě vynikající a přeměňování vynikající."

Nevěřícně jsem na něj zírala. „Ty ses naučil moje známky nazpaměť?"

„Na tom nezáleží. Teď už opravdu musíme jít, ale nejdřív tohle." Přitisknul své rty na mé a věnoval mi ten nejprocítěnější polibek. „Teď už můžeme," řekl, otevřel dveře a sešli jsme zpět dolů. Přišlo mi, že na mě musí být vidět, co jsme dělali, ale když jsem se podívala na Seva, vypadal chladně jako normálně. To mě povzbudilo. Když nebudu chtít, nebude na mně nic vidět. Podal mi otevřenou obálku a pokynul k rodičům. Rozběhla jsem se k nim s úsměvem.

„Je to v pohodě. Mám dvě nad očekávání a jedno mizerné, ale to je z jasnovidectví," dodala jsem rychle, když jsem viděla jejich vyděšené výrazy, „stejně mě to nebavilo a jinak samé vynikající."

„Jsme na tebe pyšní, holčičko," řekl táta a oba mě objali.

„No tak já bych šel. Svoji povinnost jsem splnil a teď bych se měl vrátit do Bradavic," ozvalo se za námi.

„Ale jistě, vyprovodíme vás."

„Kdepak, to nebude třeba, ven trefím sám." No jo, zase starý dobrý Severus.

Uvidíme se, Seve, naznačila jsem neslyšně rty a on na mě mrknul. Budu se těšit, odpověděl zpět a viděla jsem už jen plášť, který se ztrácel za rohem. Běžela jsem k oknu, ale ozvala se rána, a když jsem tam doběhla, viděla jsem už jen prázdnou ulici.

Konečně trochu dříve, že?

- Pája