The Potions Master ✔ (CZ)

#1 Dokonalá hodina

Začínám nový příběh. Tentokrát je to fanfiction na Harryho Pottera. První kapitolu věnuji @VerypoPol za to, že mi dodala inspiraci. Snad se vám to bude líbit. :)

Na tuhle hodinu jsem se připravila opravdu pečlivě. Udělala jsem úkol, dlouhou esej o důležitosti dodržování přesného postupu při výrobě lektvarů, a dokonce jsem se nazpaměť naučila postup lektvaru, který budeme dnes připravovat a zkusila jsem si ho připravit a povedl se, takže už se snad nemohlo nic pokazit.

Snape vletěl do třídy, jako by mu hořelo za patami. Na tváři, do které mu spadaly černé vlasy, měl nasazený svůj obvyklý neprostupný výraz bez emocí a plášť za ním vlál, div si ho nepřiskřípl do dveří, které se těsně za ním zabouchly s ohlušující ránou, po níž nadskočil na své židli každý student. Jednoduše byl neuvěřitelně sexy.

Na tabuli se objevil postup přípravy lektvaru a všichni se dali do práce. Já také, ale měla jsem jednu velkou nevýhodu - stále jsem se na něj musela koukat. Ty jeho oči mě naprosto odzbrojovaly.

Po nějaké době jsem si řekla, že bych se konečně mohla věnovat svému lektvaru, abych na něj udělala dojem, ale jakmile jsem zjistila kolik je hodin, přepadla mě panika. Do konce hodiny zbývalo nějakých deset minut. To jsem na něj opravdu zírala tak dlouho? Připadalo mi to jako pár vteřin. Ale za takovou dobu jsem přeci neměla šanci ten lektvar dokončit. Vždyť jsem si sotva připravila všechno potřebné. Zaklela jsem nad svou hloupostí. Tak jsem se snažila, aby tahle hodina proběhla dobře, a nakonec si to takhle pokazím.

Snažila jsem se všechny tyhle myšlenky zahnat a soustředit se pouze na přípravu lektvaru. Takhle rychle jako právě nyní jsem ještě nikdy nepracovala. Samozřejmě jsem to ale nestihla.

Byl už konec hodiny a profesor procházel mezi studenty. U každého se zastavil a zkontroloval kvalitu lektvaru. Když přišel ke mně a podíval se do kotlíku, kde byla sotva půlka lektvaru, zadíval se na mě pohledem, před kterým by většina studentů utekla. Když jsem nic neříkala a jen na něj zírala, pozvedl obočí.

Snažila jsem se nevnímat, jak u mě byl blízko: „Omlouvám se, pane profesore, ale ještě jsem to nestihla dokončit."

Zatvářil se téměř pobaveně: „To nemyslíte vážně, že ano. Podívejte se tamhle," řekl a ukázal na Nevilla, „i pan Longbottom lektvar stihl dokončit. I když v poněkud horší kvalitě." Poslední větu řekl téměř šeptem a střelil po Nevillovi nevraživým pohledem.

Potom se otočil zase ke mně: „Chcete mi říct, že i on!" ruka mu vystřelila k vystrašenému studentovi, „je lepší než vy?" Když viděl, že nemám v úmyslu odpovědět, pokračoval: „Povězte. Mi. Co. Jste. Dělala. Celou. Hodinu!" vyštěkl a každé slovo pečlivě odděloval od toho předchozího.

Polekaně jsem sebou cukla. Teď naháněl strach i mě. Přemýšlela jsem, ale nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět. Pravdu jsem mu říct nemohla, ale kdybych mu lhala, poznal by to. Proto jsem opět mlčela.

„Vy se mnou odmítáte komunikovat?" řekl značně zvýšeným hlasem a jeho obličej začínal dostávat lehký nádech červené. Byl už opravdu naštvaný, ale já stále jen mlčela. Nic jiného jsem dělat nemohla. Celá jsem byla jako namočená v lepidle. I kdybych chtěla, nic bych dělat nezvládla. A mluvit už vůbec ne. Nejen, že jsem nevěděla, co bych mu řekla, ale také jsem byla strachy bez sebe. Ať byl sebekrásnější, nyní jsem se ho opravdu bála.

„Dobrá. V tom případě odebírám Nebelvíru padesát bodů za vaši drzost a v osm hodin večer přijďte do mého kabinetu. Jste po škole!" tímto ukončil náš jednostranný rozhovor a odkráčel ze třídy.

Já jsem tam ještě dlouho stála neschopná pohybu, až do mě někdo strčil: „Tak co Samsonová? Jak se těšíš na příjemný trest, který ti Snape vymyslí?" Trhla jsem sebou a otočila se za hlasem.

To jsem si mohla myslet - Malfoy.

„Náhodou těším. A moc!" křikla jsem na něj naštvaně, až byl trochu překvapený a odešla jsem.

Vlastně to byla pravda. Bylo to divné, ale docela jsem se těšila. Budu po škole se Severusem... 

První kapitola za námi. Prosím pište mi své názory, ať vím, jestli mám pokračovat.