Dalibor Slepčík... Kdo to je?

13. Dalík je můj!

Ježišiii vy jste zlatíčka❤️❤️ všichni jste psali že si počkáte... Awwh. Tohle je pro vás😽
XxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxX

Od: neznámé číslo
Pondělí, 11:35
Čau! Takže ty jseš s Dalíkem jo?!
Tak to teda ne jako. Viděla jsem tě s ním po koncertě a taky jsem tě viděla u něho doma. Dalík je můj jasný?! Jestli ho nenecháš bejt tak to s tebou skončí špatně.

Od:neznámé číslo
Úterý, 15:09
Neříkala jsem ti snad že máš vypadnout? Co jsi nepochopila na tom že Dalík je můj?!
Tohle je poslední varování!

Od: neznámé číslo
Středa, 18:34
Jak chceš no... Varovala jsem tě

Dočetla jsem to a sedla si na postel. Přitáhla jsem si k sobě kolena a houpala se dopředu a dozadu.
Nic jsem jí neudělala! Já s Dalim ani nic nemám. Myslela vážně že mi něco udělá?

Sešla jsem s mobilem v kapse dolů a sedla si vedle Dalibora. Asi poznal že se něco stalo." Mio jseš v pohodě? Co se stalo?" Začal se hned ptát starostlivě.

Slabě jsem se umála. "Ale nic." Podezíravě se na mě podíval. "Víš že mi to můžeš říct.." "Fakt o nic nejde." Ujistila jsem ho. "Ok... Tak jakej film?" Radši změnil téma když viděl že o tom nechci mluvit. Ach jo Dalibore. "Nevím něco vyber." Usmála jsem se na něho.

Když skončil film tak jsme oba odešli do svých pokojů a já si lehla na postel a snažila se usnout ale vůbec to nešlo. Kdo mi psal? Udělala jsem něco?

Jestli ho nenecháš bejt tak to s tebou skončí špatně. Opakovala jsem si v hlavě tu smsku. Poslední byla odeslaná dneska.

Já tě varovala. Ahh takhle neusnu. Stiskla jsem k sobě víčka a přinutila se usnout.

Probudím se někde v tmavé místnosti. Rozhlédnu se kolem sebe ale jediné co vidím jsou dveře naproti mě. Zkusím se pohnout ale mám svázané ruce za zády. Začnu s sebou škubat a volat o pomoc. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vstoupí nějaká holka. Může jí být tak okolo 14. "Co ode mě chcete?" Zeptám se vystrašeně. "Pusťte mě ven!" Začnu křičet. "Já tě varovala." Řekne jenom a za ní se vynoří vysoký svalnatý chlap co se ke mě začne přibližovat s nožem v ruce. A já začnu ječet.

Probudím se slzami v očích a rychlým tlukotem srdce. Byl to jenom sen. Utěšuju se ale vím že to nepomáhá.

V Daliborovým tričku a šortkách vstanu potichu ze své postele a vyjde z pokoje. Nevím co přesně to teď dělám ale nic jinýho mě nenapadá.

Dojdu k jeho dveřím a zaťukám na ně. Pak pomalu otevřu dveře.

Překvapý mě když vidím Dalibora u psacího stolu v rohu pokoje a s papírem v ruce.

Překvapeně se na mě koukne. "Jaktože jseš ještě vzhůru?" Zamumlám rozechvěle. "Musím skládat písničky.. Ale co se stalo?" Koukne se mi do očí.

Už to neudržím v sobě. Začnu vzlykat a slzy mi stékají po tvářích. "Ně..někdo mi na..napsal že tě mám n.e..nechat být.. Jinak se mi.. Ně..něco stane." Řeknu mezi vzlyky.

Víc říkat nemusím a on ke mě rychle přijde a já ho pevně obejmu. "Chceš.. Chceš spát pro dnešek tady?" Zeptá se mě. "Mmm." Zamumlám mu do hrudi.

Odvede mě k posteli a já si do ní lehnu pak mě přikryje dekou. Chce odejít zpátky ke stolu ale já ho zarazím. "Dali?"

Otočí se na mě. "Ano?" Zeptá se mě starostlivě.

"Můžeš tu.. Spát se mnou prosím?" Zeptám se nervózně a utřu si slzy. Usměje se. Pak si jenom sundá tričko a v teplácích si lehne vedle mě. Já se k němu přitisknu a on si mě k sobě přitáhne ještě víc. Něco mi tiše brouká a já při tom usínám.