Dalibor Slepčík... Kdo to je?

8. Na pouti?

Věnováno Natall❤️

Jinak děkuju strašně za voty a komenty a přečtení:)) čím víc jich je tím rychleji přidám.
PŘEKROČILI JSME HRANICI 400 přečtení!! ✊🏼
Laf jů:3

Dalibor mi sundal pásku z očí.
"Vážně?" Zeptám se ho.
"Co?"
"Matějská pouť? Víš jaká je zima?" Zasměju se.

Dělal že to ignoruje a rovnou šel na první věc, což byl autodrom.(takový ty autíčka kdyby jste nevěděli:D)

"dva lístky prosím."

Řekl paní u pokladny. Ta mu je dala a já šla napřed naskočit do modrého autíčka. On si chtěl taky vybrat ale nakonec na něj zbylo jenom růžový. Nabručeně si tam sedl a já se musela smát tomu jak v tom vypadal. Vytáhla jsem si mobil a rychle ho vyfotila. On to ale viděl a tak se ale jenom pousmál a chytil se volantu.

Bylo mi jasné co má v plánu ale já to udělám dřív.

Celý to začalo a já si udělala pro začátek kolečko ale pak do mě někdy zezadu narazil.

A kdo jiný to mohl být než někdo na koho zbylo růžový autíčko.

Otočila jsem rychle to svoje a když to Dalibor nečekal tak jsem do něj narazila. A pak znovu, a ještě jednou.

Byl fakt nasranej že vlastně prohrává tak jsem si myslela že už to vzdá a odejde nebo se urazí nebo něco. Takže když do mě fakt silně narazil tak jsem to nečekala. Praštila jsem se hlavou o volant a ucítila jsem palčivou bolest na místě kam jsem se praštila.

Už byl konec hry a tak všichni odcházeli a Dalibor ke mě přišel s úsměvem na tváři. "Tak kdo prohrává te-..." Všiml si že se držím za hlavu.

"Stalo se ti něco?" Zeptal se rychle.

"Ne-jenom-mě-ten-tvůj-blbej-nápad-praštil-do-hlavy.!" Zdůrazňovala jsem každé slovo.

Podíval se na mě sklíčeně. "Promiň já nechtěl."

"To už je jedno." Řekla jsem naštvaně a Odešla hledat jinou atrakci.

"Daliboreeee!" Zakřičela jsem na něho abych mu jednu mohla ukázat.

Nasadil si kapucu a Koukal se pořád okolo sebe. Potom ke mě přišel s kapucou na hlavě tak že jsem mu neviděla ani do obličeje.

"Sakra Mio! Neříkej tak nahlas moje jméno. Kdyby tě slyšeli lidi tak se za mnou všichni poženou a věř mi že moje fanynky jsou hodně šílený. Navíc bych se asi měl bavit s někým stejné slavným víš? Aby mi to nekazilo mojí novou image."

" No super. A to mi jako chce dokazovat jak je super doopravdy když tady mluví o tom jak je úžasnej a všichni za ním chtějí. Počkat, co bylo to poslední co řekl?! Že by se mnou neměl být protože nejsem slavná? To si děláte srandu ne?

"Bože." Za mumlala jsem naštvaně.

"Víš co? Když pro tebe nejsem dost dobrá tak si běž. Utíkej si najít někoho stejně slavnýho." Řekla jsem mu chladně.

Došlo mu co mi vlastně řekl. V obličeji se mu mihl lítostivý pohled. "Ne Mio! Takhle jsem to ne-..."

Ale nedořekl mi to protože asi pět holek za ním přišlo. Mě doslova odstrčily a začaly se objímat s Daliborem.

"Dalíííííku můžu se s tebou vyfotit?" "Dalčo můžeš se mi odepsat prosím?" Začali na něj všechny mluvit a prosit ho o něco. On jakoby se předtím nic nestalo se usmál a začal si s nima povídat. Aha? Takže oni s ní mluvit můžou a já ne?!

Došla jsem k němu a prstem jsem mu štouchla do hrudi "díky za den Dalíku." Odfrkla jsem si a odešla hned pryč.

Ale kam vlastně mám jít? Sakra... Budu muset jít k němu domu. Ale to neznamená že s ním budu mluvit nebo se s ním jakkoliv vídat. Tak teď už znám pravýho Dalibora. Je to strašnej člověk. Nevím jak to u něho doma vydržím ještě dva týdny.