Dalibor Slepčík... Kdo to je?

17.

Projíždím instagram na mobilu mezitím co se Dali, Filip a Adam baví v kuchyni.
je mi celkem zima a tak si dojdu nahoru do pokoje se převléknout do něčeho teplejšího.

Když jsem jenom v podprsence tak mi něčí ruka přikryje pusu. Začnu se zmítat a křičet. "Pšštt drž hubu." Ozve se osoba co mě drží.
Počkat...

Ten hlas... "Kdo jseš?" Zakřičím do jeho ruky tlumeně.
Otočí mě k sobě čelem. "Kdo asi?" Ušklíbne se.

"Adame?! Co sakra chceš?" Zeptám se ho vyděšeně. "Tebe." zašeptá a začne na mě šahat.

"Nech mě bejt! Dalibor zjistí že jseš tady se mnou a..."
" a co?" Přeruší mě Adam. "Řekl jsem klukům že ti jdu vyřídit že jdeme do kina... Ať už ti teď udělám cokoliv tak to nepoznají."

"Já o tomhle Daliborovi řeknu! A okamžitě na mě přestaň šahat!"

Najednou ale uslyšíme ze zdola volat Dalibora. "Hele! Za pět minut vyrážíme, kde jste vy dva?"
Chci za ním běžet a povědět mu o Adamovi ale silná ruka mě zastaví a chytne mi zápěstí tak že to bolí.

"Pusť mě prosím." Zakňučím. Do očí se mi hrnou slzy a já si je volnou rukou rychle setřu. Nebudu tu před ním brečet.
"Musíme jít ale jestli o tomhle komukoliv řekneš tak si mě nepřej." Vyhrožoval mi Adam než vyšel z pokoje. Promnula jsem si zápěstí a povzdechla si.

Rychle si na sebe vezmu mikinu a džíny a do kapsy si dám peněženku a mobil. Když sejdu po schodech dolů tak se tam kluci už obouvají. "Na jakej vůbec jdeme film?" Zeptám se a začnu si přitom nazouvat jednu botu. Snažím se aby můj hlas nezněl roztřeseně protože se bojím co by mi Adam udělal. Filip řekne název filmu na jakej jdeme a všichni vyrážíme z domu.

"Hej, děje se něco?" Zeptá se mě šeptem starostlivě Dalibor. Sakra on vždycky pozná když mi něco je. "Ne, Jsem v pořádku." Falešně se na něj usměju. Chvíly mě pozoruje ale pak se otočí a pokračujeme v cestě. Ach jo.

Když vycházíme z kina tak se jenom snažím nenavázat oční kontakt s Adamem. Bohužel na mě v kině zbylo místo jenom vedle něho a on se na mě celou dobu díval. Ach, kéž by jenom díval.

Konečně přišel čas se s nimi rozloučit. Dalibor se nimi rozloučí ale já se k tomu moc nemám. Adam se na mě podívá a přimhouří oči. Pak se usměje a rozevře náruč. To snad ne. Teď si bude hrát na milýho? Tak to teda ne, už toho mám dost. Adam si všiml že jsem couvla a udělá krok ke mě.

Ze strachu se rychle chytnu Daliborovi dlaně a pevně ji stisknu. Tročku nechápavě se na mě koukne ale uvidí strach v mích očích a stisk mi opětuje. "Už budeme muset jít." Řekne Dalibor klidně.

"Tak čau!" Rozloučí se s námi Filip a Adam se falešně usměje. Oba projdou kolem nás a já si už chci oddechnout ale Adam se ke mě přikloní "Ještě jsme neskončili." Zašeptá mi chladně do ucha a odejde.

Kouknu se na Dalibora a pak na naše spojené ruce. Cítím jak se začínám červenat. "Můžeme jít prosím domů?" Zeptám se ho. "Co se stalo?" Zeptá se zase on mě. "Nic se nestalo. Nevím o čem to mluvíš." Odpovím mu roztřeseně. Už nic neřekne a jdeme celou cestu k němu domů potichu.

Hned co se objevíme vevnitř domu tak se na mě podívá a skoro zakřičí: "Co ti kurva Adam udělal?!"
Sklopím hlavu a zavrtím hlavou. "Nic mi neudělal." Špitnu. "Takže  ta modřina na ruce co tam předtím nebyla je od čeho?!"

"Spadla jsem." Zalžu.

"To ti nevěřím." Zašeptá. Zvednu  hlavu a kouknu se mu do očí. V jeho obličeji vidím obavu a strach o mě. Tak to nemůžu nechat.

"On.." Začnu nejistě. "Na mě začal šahat... Když jsem se převlékala a pak..." Nadechnu se a pokračuju. "Zase v kině. A když jsme se loučili tak... Mi řekl že jsme ještě neskončili." Cítím jak mi po tváři teče slza a setřu ji. Pokusím se o úsměv ale moc mi to nejde. "Promiň Dali..." Dodám.

"Promiň?" Zeptá se překvapeně. Kouknu se mu do tváře. Nečekala jsem se že bude tvářit takhle. "To já bych se ti měl omluvit. Měl jsem tam být s tebou a pomoct ti! To já se omlouvám, ty se už nikdy neomlouvej." Dořekne potichu. "Ach Mio..." Vzdychne a přitáhne si mě do náruče. "Slibuje že už se to nebude opakovat, vždycky tu budu pro tebe Mio."
Rovzlykám se mu do hrudi.

"Děkuju." Zašeptám jenom a zesílím objetí.

Ano, já se nenávidím ještě víc než vy mě. Omlouvám se. Vím že tenhle celej příběh stojí za ...
-kyrda