One will be better (Czech story)

Part 1

"Jessico! okamžitě vstávej, jinak si mě nepřej!"

Budil mě nepříjemný hlas mé matky. Není to moje pravá matka a tak jako ona mě i já ji nemám ráda. Nikdy nepochopím, proč si mě adoptovali. Pomalu otevírám své ospalé oči, párkrát zamrkám, než si zvyknu na ostré denní světlo.

"Jak nebudeš do minuty dole, tak si pro tebe dojdu a věř mi že se ti to líbit nebude!"

Tak, a teď je už úplně nasraná... achjo... vyskakuju z postele, oblíkám si župan a běžím dolů po schodech.

"Dobré ráno." zamrmlám

"Nasnídej se a uklid to tu všechno, otec odpoledne přijede tak ať je tu čisto...rozuměla si?" štekne na mě.

Jasně,nemusíš mě pozdravit,vůbec o to nestojím...pomyslela jsem si. Nikdy mi neřekne žádné pěkné slovo, které by mě aspoň trochu zahřálo na srdci... aspoň nějaký důkaz, že mě má aspoň trochu rada. Evidentně ne. To je jen samé Jessico pojď jsem, Jessico ukliď to, Jessico zajdi tam. A když se jí něco nelíbí ani facce se nevyhnu. Už toho mám plné zuby, už abych byla plnoletá a mohla odsud vypadnout, ale na to si počkám ještě jeden dlouhý rok.

"Fajn." frustrovaně vzdychnu a obrácím oči v sloup s vědomím, že to nevidí. Neboť bych hned z rána dostala a to nemám zapotřebí.

Po snídani se vrhám do uklízení, matka si zas někam šla a já to všechno musím dělat sama, nikdy mi nepomůže... Bože, jak já nesnáším víkendy.

Zhruba po třech hodinách vyčerpaně padám na postel. Ještě, že jsem nebyla ráno ve sprše. Teď se mi přímo hodí. Odhazuju oblečení a zavírám se v koupelne, kde lezu do sprchového koutu. Pouštím si příjemně teplou vodu a nechávám ji stékat po celém těle a odpadává ze mě veškerý stres. Aspoň nachvíli vypnu... Nanáším si šampón na vlasy a myju si hlavu a poté sprchový gel a myju si celé tělo. Ještě chvíli nechám vodu téct a pak ji vypínám. Balím si vlasy do ručníku a tělo do osušky. Hned se cítím líp...

Odpoledne přichází otec, matka stále není doma. Otec je jiný než matka. Ten semnou nemluví, úplně mě ignoruje jako bych neexistovala. Což mě na jednu stranu těší, že po mě neřve, ale je to strašný pocit být nechtěná. Vzali si mě jen proto, že otce chtěli v práci kdysi povýšit a bez dítěte to nebylo možný. Pracuje v nějaké firmě, ani nevím v jaké, jen furt je někde pryč na služebkách.

*****

Mračím se na sebe do zrcadla a rozčesávám si své hnědé vlasy. Naštěstí víkend uběhl rychle a dokonce jsem vyvázla bez facky. Asi to bylo tím, že otec byl doma, tak mě šetřilla.

Víte, možná si říkate, proč je nazývám svými rodiči. Ano... nezaslouží si to, ale jsou jediní co mám, tak sem aji za to ráda.

Moje matka mě prý opustila hned po porodu, byla moc mladá a nedokázala se o mě postarat a její přítel jí opustil hned jak se to dozvěděl. Věřte, nebo ne... kdyby se mě teď pokusila najít, neváhám a jdu hned k ní. Všude dobře...než tady. Ale to se nestane, nemá už o mě zájem, jinak by to udělala už dřív...povzdychla jsem si.

Rychle se ještě namaluju, obleču, kouknu ještě do zrcadla přičemž našpulím rty a vyrážím směr škola.

Nasedám do své Audi A3, ano koupili mi auto, to jen proto, že škola je daleko a školní autobus nejezdí.

Parkuju na svém oblíbeném místě. Vystupuju, zamykám dálkovým ovladačem a mířím přímo ke své skříňce.

Jak tak jdu po chodbě, hlavu skloněnou, upírám svůj zrak na už roztrhané conversky. Přemýšlím, že bych si měla najít nějakou brigádu, abych si mohla koupit nové. Rodiče mi zřídka něco koupí. Ale ti mi nedovolí někde pracovat, protože kdo by jim pak doma dělal služku.

Najednou cítím náraz... a já... padám k zemi... než se vzpamatuju, slyším hlas: "Doprdele, nemůžeš dávat pozor?!"

Vzhlédnu k tomu dotyčnému a upírám svůj zrak na ty nejhezčí hnědé oči, jaké sem kdy viděla. Jsem jak hypnotizovaná..., ale z tranzu mě probudí zase ten samý hlas.

"Na co čumíš?" téměř už křičí. Rychle párkrát zamrkám abych se vzpamatovala a vstávám.

"Promiň, já nechtěla." omlouvám se a koukám se na své ruce.

"Tak si sakra příště dávej pozor!" Jen kývnu, na nic víc se nezmůžu.

Jak odchází, jde kolem mě a jen na chvíli se zastaví, naklání se ke mě a pošeptá mi: "Dávej si pozor, příště by to nemuselo skončit jen u mluvení." mrkne na mě.

Ztěžka polknu a on odchází. Proboha... co je zač?... Musí tu být nový, nikdy sem ho tu neviděla. Otáčím se a otevírám skříňku a beru učebnice na dnešní den.

Sedám si do lavice,znuděně si podpírám hlavu a koukám ven z okna. Do třídy vcházi učitelka Brown a za ní tři kluci. Jednoho s nich poznávám, je to ten co jsem se sním srazila na chodbě. Ježkovy oči...zalapám po dechu a sesouvám se po židli níž, aby mě nebylo vidět. Oni jakou budou chodit k nám do třídy? Ptám se sama sebe.

Slyšela jsem z předním lavic jak si všechny holky vzdychly a upírali svůj pohled na ty tři. Bože jsou tak trapné.

"Žáci.." upozornila nás učitelka...

"Poslouchejte mě aspoň chvíli!" to už mírně zvyšuje hlas.

"Přibili k nám noví žáci." pokynula klukům, aby přistoupili blíže.

"Tohle je Chris,Ryan a Justin."

Hmmmm... tak Justin, pěkné jméno, ale pěkně se zrovna nechová.

"Posaďte se někde, kde je volné místo." řekla jim.

Sakra... hned si upoutala mou pozornost, protože mám vedle sebe místo. Panebože prosím ať si ke mě nikdo nesedá, takhle jsem si to stále dookola opakovala s propletenýma prstama.

Když v tom... sem najednou vedle sebe slyšela zvuk jak se odsouvá židle... sakra...vzhlédla jsem a uviděla jsem...

Z POHLEDU JUSTINA

Když jsme s klukama vešli do třídy, hned jsem uviděl kdo tam sedí. Ta malá kurvička co jsem se s ní srazil na chodbě. Seděla v zadní lavici a snažila se zakrýt. Ach... si myslí, že ji nevidíme neco co?... Uškrnul jsem se sám pro sebe...

S klukama jsme se přestěhovali sem do L.A., máme už 18náct, tak jsme si řekli, že začneme nový život. Naší rodiče jsou dost bohatí, takže jsme si mohli dovolit koupit krásný dům u pláže. Každodenní párty, alkohol a samozřejmě nesmí chybět sex. Hmmm... miluju sex, vždycky opiju nějakou bábenku a užiju si sní...Sakra... už teď jsem nadržený jen na to pomyslím. Neměl sem sex už týden, mohl bych si večer někam vyrazit, trochu lépe poznat tohle město. Možná kluci půjdou semnou.

Z mého zamyšlení mě vyrušil hlas učitelky, která řikala ať si najdem nějaké volné místo na sezení. Mmm.. rozhlídl jsem se po třídě a vydal jsem se směrem k...

P.S. Byla bych ráda kdyby jste mi napsali zda mám pokračovat v povídce, jestli by to někdo četl dál. :-)