One will be better (Czech story)

Part 12

Z POHLEDU JESSICI

Seděla jsem v pokoji a nudila se. Učit se mi nechce. Můžu se na to vykašlat už. Nebaví mě to tady a nechci už ani tady být. Nejraději bych utekla, někam hodně daleko a začala nový život. Kéž by to šlo. Teoreticky to jde, ale bez peněz bych daleko nedojela. Možná na něco přijdu.

Nakonec jsem se rozhodla pro vanu plné pěny. Zamkla jsem pokoj, aby mi tu nikdo nelezl a já mohla v klidu relaxovat. Aspoň na chvíli vypustím z hlavy všechny špatné věci.

Přešla jsem do koupelny, nastavila jsem vodu, aby byla tak akorát a nechala jí téct, ještě jsem nalila trochu pěny do koupele. Svlékla jsem ze sebe oblečení a vlezla do vany. Počkala až se vana naplní a pak jsem si lehla a zavřela oči. Všude bylo ticho a to jsem přesně potřebovala.

Nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale málem bych usla, dokud mě neprobral zvuk vycházejícího z mého pokoje. Zbystřila jsem sluch a doufala, že něco ještě zaslechnu a zjistila bych, kdo to je. Vždyť jsem, ale zamykala pokoj.

Potichu jsem vylezla z vany a oblékla se do županu. Otevřela dveře a nakoukla kdo tam je. Někdo seděl na postely, ale nerozeznala jsem kdo to je. Byla už tma v pokoji. Měla jsem docela strach. Silueta toho člověka se otočila a dívala se mým směrem. Až teď jsem ho poznala. Byl tu Justin.

Rozsvítila jsem světlo v pokoji a naskytl se mi pohled na...opilého Justina? Vypadal divně, né jak vždycky. Oči se mu leskly a pohupoval se ze strany na stranu.

"Justine co tu děláš?" zašeptala jsem. Doufám, že matka nezjístí, že tu někdo je. A už vůbec, že tu je on. To by mě asi znovu vyhodila. Musím ho poslat co nejrychleji zpět domů.

"Pojď jsem." natáhl ke mě ruce. Chvíli jsem váhala, ale mu nejde odolat. Přistoupila jsem k němu a on si mě za boky přitáhl, že jsem stála mezi jeho rozkročenýma nohama.

"Musel jsem tě vidět." zabrblal a opřel si o moje tělo hlavu. Dala jsem mu ruce do vlasů a proplétala si je mezi prsty.

Cítila jsem se divně, že mám na sobě jen župan. Nepoznala jsem, jak moc je opilý, ale asi hodně, když říká takové věci.

"Justine?" promluvila jsem do ticha, které panovalo.

"Hm?" broukl a podíval se na mě.

"Děkuju ti ještě jednou za všechno, ale myslím, že bude lepší, když se nebudeme vídat." opatrně jsem to dořekla. Jeho výraz byl neutrální.

"Co to mluvíš?" řekl a více mě stiskl za boky. Chytil mě za stehna a posadil si mě na klín. Omotala jsem mu ruce kolem krku a dívali jsme se na sebe. Proč mi to dělá. Chtěla jsem to už skončit...a s takovou to nezvládnu. Bojím se více Chrise než matky. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a silněji ho obejmula.

"Jess." snažil se semnou mluvit, ale já jsem odmítala. Nevím co mu mám říct, proč to tak chci. Já to tak nechci, ale musím to udělat.

Pocítila jsem jeho ruku jak mi bere tvář do dlaní, abych se na něho dívala. Pohladil mě po líci a vyzval mě k tomu, abych začala mluvit.

"Měl si prostě pravdu, když si říkal, že nejsi pro mě ten pravý a to i v kamarádském slova smyslu. Ty jsi jiný a já jiná. Tak si myslím, že bude lepší, když toho necháme." poslední slova jsem tak zašeptala, že mě možná ani neslyšel. Sklonila jsem hlavu a dívala se na uzel co jsem měla na županě.

"Opravdu to tak chceš?" řekl mi do ucha. Pak se dotkl rty mého krku a dával mi malé polibky. Zachvěla jsem se pod ním. Dělá mi to ještě horší. Automaticky jsem zaklonila krk, aby měl lepší přístup.