One will be better (Czech story)

Part 4

Crrrrrrr... ozýval se nepříjemný zvuk budíka. Vypla jsem ho a pomrvila se v posteli. Párkrát sem zamrkala, než sem si zvykla na ostré denní světlo.. Koukla jsem se na hodiny a bylo půl 7...ještě mám čas, tak si dám ještě pár minut...neměla jsem jít včera spát tak pozdě... A v tu chvíli jsem si vzpoměla, co jsem včera večer dělala...ach bože, Justin...

Dala jsem si rychlou sprchu, namalovala se a oblékla. Snažila jsem si vybrat něco pěkného, ale bylo to marné... možná bych mohla poprosit matku, aby mi dala nějaké peníze, ale ta mě pošle maximálně do háje.

Vcházím do kuchyně, abych si dala něco na snídani, ale sedí tam matka a čte noviny. Nejistě procházím kolem ní a mířím si to k ledničce. Vytahuju si mléko a ze skříňky cereálie. Nasypu je do misky a zaleju mlékem. Sedám si ke stolu naproti matky a potichu jím svou snídani.

Asi po pěti minutách ticha, matka zavře noviny a práskne s nimi na stůl.

leknutím poskočím a upoutá si mou pozornost. Teď už se na mě zase vražedně dívá... Do háje, co jsem udělala tentokrát?...ptám se sama sebe.

"Dneska odpoledne jedu na služební cestu, vrátím se za 5 dnů, otec taky nebude doma. Nechám ti tu peníze, ale..." pohoršeně zvedla ukazováček. "Jestli tady něco vyvedeš, vlastnoručně tě vyhodím z tohoto domu a je mi jedno kam půjdeš.... Rozumělas?" vyštěkla.

Zmohla jsem se jen na kývnutí a vrátila jsem se zpátky ke snídani.

"Fajn..." odfrkla si. Postavila se a odešla.

Páni... 5 dnů sama doma....bez ní...bez jejích urážek...bez bití...musím si to nějak užít, ale jak?...popřemyšlím o tom cestou do školy, teď už musím jít.

Nazula jsem si boty, vzala klíče od domu a od auta a vyrazila jsem.

Před školou sem jako obvykle zaparkovala na svém místě a vydala se do školy. Všimla sem si, že Justin stojí nejspíš u svého auta...bílé lamborghini...páni to je, ale auto...

Stojí tam s Chrisem a o něčem se baví, pak se Justin koukl mým směrem a spatřil mě. Usmál se a já sem hned zrudla, sklonila jsem hlavu a šla rychle do školy...

Sedla jsem si do lavice a čekala až přijde učitelka. Postupně chodili aji ostatni žáci, nebavila jsem se s něma...no spíš oni semnou...nechtěli mít nic společného s adoptovaným děckem...mě to nevadilo, nikdy jsem nebyla společenský typ...měla jsem kamarádku Lusy, ale ta se před dvěma rokama odstěhovovala se svojí rodinou do Canady.

"Ahoj Jessico." ze zamyšlení mě vytrhl něčí hlas. Byl to Chris, ani jsem si nevšimla, kdy si sedl... Culil se na mě... o bože už zas... v duchu sem protočila oči.

"Čau." řekla jsem a dál ho ignorovala.

Asi ke konci hodiny se Chris na mě vytočil a díval se na mě.

"Hele poslyš..." začal šeptat. "Dnes s klukama děláme takovou menší párty, prostě seznamovací...abychom Vás mohli lépe poznat... nechtěla by si taky přijít?"

"Né díky..." zamrmlala jsem.

Položil mi ruku na stehno... co si jako myslí, že dělá?

"No tak Jess...nenechej se překecávat, jen na chvilku, bude sranda...nebo se snad bojíš?" ušklíbl se a začal svou rukou postupovat výše.

Odstrčila jsem tu jeho ruku ze svýho stehna, jen se zasmál... I když, tak přemýšlím, není to zlý nápad, vždy sem chtěla jít na nějakou párty... a teď mám možnost, když matka odjede...