One will be better (Czech story)

Part 10

Z POHLEDU JUSTINA

Zbytek dne jsem s Jess už nemluvil. To co se dnes stalo...bylo divný. Takhle jsem se nikdy nechoval. Měl jsem jí přímo na talíři...a já toho nevyužil. Ještě mi řekne, že jsem skvělej. Nikdy jsem nebyl skvělej...ale od doby, kdy je tady, je všechno jiné. Dokonce jsem vykopl Syndy, kvůli ní. Jseš blázen Justine...říkala moje hlava.

Bylo asi kolem 7 večer. Šel jsem si sednout do obyváku k telce. Přepínal jsem kanály a byl jsem už z toho frustrovaný...nic tam nehrálo. Po chvíli se dolů dovalil Chris. Vyvalil se vedle mě.

"Tak co brácho." poplácal mě po rameni.

Nechápavě jsem se na něho díval. "Co co?"

"Nedělej, že nevíš. Co Jessica?" ušklíbl se a dal si nohy na stůl.

"Nic...co by." odfrkl jsem a díval se raději na televizi, než poslouchat ty jeho kecy.

"Aby ses nezamiloval." zabrblal si pod nosem. Ale i tak jsem ho slyšel, ale dělal jsem jakože nic.

Já a zamilovat se? To se mi přece nemůže stát. Hlavně né do ní. Nejsem kluk na chození ani na romantiku. Blbost. Zatřepal jsem hlavou, abych na také nesmysli raději nemyslel.

*****

Ráno jsem se probudil poměrně brzo. Bylo půl 7. Šel jsem do koupelny udělat ranní hygienu. Umyl jsem si tvář, vyčistil zuby a perfektně nageloval vlasy. Oblékl jsem se a šel do kuchyně.

Nachystal sem nám snídani a uvařil kávu. Postupně sešli dolů aji kluci, ale Jessica nikde.

V klidu jsem se nasnídal, dal si kafé a šel se podívat za Jess do pokoje.

Šel jsem po schodech a pak zabočil k pokoji.

Zaklepal jsem na dveře a následně je otevřel. Viděl jsem jí sedět na zemi jak si balí oblečení. Takže chce vážně odejít. Možná to tak má být...

"Pojď se nasnídat." vyrušil jsem jí. Nejspíš ani neslyšela klepání, protože se zlekla.

"Musím si to zabalit." řekla tišeji a sklonila se zas k tašce.

Klekl jsem si k ní a pomohl jí zbytek oblečení dát do tašky.

"Děkuji." usmála se a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

"A teď se ješťě stihneš nasnídat." vstal jsem a podal jí ruku. Uculila se a položila ruku do mé dlaně. Pomohl jsem jí na nohy a přehodil si jí přes rameno.

Začala se smát a bouchat mi do zád. "Justine, pusť mě." kopala nohama a snažila se, ze mě dostat.

"Ne ne." pleskl jsem jí přes zadek a smál se.

"Au." křikla. "Okamžitě mě pusť. Tohle není vtipný." snažila se mluvit vážně, ale nešlo jí to.

Sešel jsem s ní schody a následně jsem zabočil do kuchyně. Už tam nikdo nebyl...výhoda pro mě. Nechtěl bych zas poslouchat ty kecy. Posadil jsem jí na barovou stoličku.

Překřížila si ruce na hrudi a dělala uraženou. Viděl jsem stejně, že ji cukají koutky. Položil jsem před ní kafé a talíř se sendvičema.

"Odvezeš mě pak prosím po škole domů?" mumlala s plnou pusou jídla, že jsem jí sotva rozuměl. Zasmál jsem se tomu.

Nechci, aby odešla, ale zase, když tu bude...bojím se, že se něco změní, že jí neodolám. Bude lepší, když se vrátí domů, stejně jí budu potkávat ve škole, když sní sedím v lavici.