One will be better (Czech story)

Part 5

Ráno jsem se probudila v cizí posteli a v cizím pokoji. Až po pár minutách sem si uvědomila, proč tu jsem a co se včera stalo...

"Bože můj..." zalapala jsem po dechu...Proč jsem jen včera souhlasila, že tu přespím? Jo Justin mi to nabídl, ale proč jsem ho jen poslechla? Měla jsem hned utéct domů... To mám teď sedět ve škole, vedle toho úchyla, co se mě pokusil znásilnit?

Ou ne... tohle nezvládnu...

Vstala jsem z postele a šla ke dveřím. Měla jsem na sobě Justinové boxerky, tepláky a tričko. Musím vypadat směšně, jelikož to mám všechno velké. Šáhla jsem po klice, ale...dveře byly zavřené...do háje...

Začala jsem potichu klepat a doufat, že mě Justin uslyší a né ten hajzl.

Asi po 10ti minutách sem to vzdala a sedla si na postel. Začala jsem si prohlížet jeho pokoj. Měl velkou manželskou postel s fialovým povlečením a celou řadu polštářku od největšího...po nejmenší. Stěny tohoto pokoje byly taktéž fialové. Nejspíš má rád fialovou...pomyslela jsem si. A na druhé straně pokoje má velkou zrcadlovou skříň.

Z mého prohlížení mě vyrušil hluk od dveří...někdo odemykal. Napjatě sem čekala a sledovala, kdo otevře.

Dovnitř vešel Justin...uf...vydychla jsem si...

"Dobré ráno." řekl a usmál se.

"Ahoj." špitla jsem. Styděla jsem se za sebe, za to co se stalo a jak jsem mu brečela na rameni.

Sedl si ke mě na postel a prohlížel si mě.

Bože jen to ne...nedívej se na mě...zrudla jsem...

"Jak se cítíš?" zeptal se opatrně.

Sklonila jsem hlavu a dívala se na své ruce. "Ehm...asi fajn...děkuju."

Zhluboka se nadechl... "Asi bychom tě měli dostat odtud dřív, než se vzbudí Chris." pronesl. "Tak jestli chceš, můžeš si ty věci nechat na sobě."

"Dobře, děkuju, pak ti je vrátím." usmála jsem se na něho.

"Fajn...a neděkuj mi pořád...nemáš za co...tak pojď." vzal mě za ruku a vedl mě ven z pokoje...po cestě sem se rozhlížela, zda ho někde neuvidím, ale v celém domě bylo naprosté ticho.

Nasedli jsme do jeho auta a jeli. V autě bylo celou cestu ticho, hrálo jen potichu rádio. Dívala jsem se z okna.

Po 10ti minutách zastavil u příjezdové cesty, která vedla k domu.

Odepla jsem si pás a podívala jsem se na něho a jeho čokoládové oči mě pozorně sledovali.

"Tak...ještě jednou díky...za všechno..." otevřela jsem dveře a vystoupila. Nečekala jsem ani, že mi něco řekne. Zabouchla jsem dveře a šla ke dveřím. Otevřela jsem a ještě jsem se koukla za sebe...pořád tam seděl v autě a díval se. Usmála jsem se a vešla do domu.

Rychle jsem zkontrolovala hodiny a bylo 7 hodin...uf...ještě mám čas. Vyběhla jsem schody do pokoje a převlékla se.

To oblečení musím pak Justinovi vrátit, dala jsem je do pračky a odpoledne to vyperu.

Ještě jsem se nasnídala, jelikož jsem včera od večera nic nejedla a měla jsem ukrutný hlad.

Přijela jsem do školy a šla rychle do třídy. Doufám, že už tam nebude Chris...Jak se mám teď před ním chovat? Nechci aby seděl semnou... Chtěl mi ublížit...Doufám, že se to nikdo nedozví, co se včera stalo.

Zazvonilo na hodinu a do třídy vešel Justin, Ryan a... Chris. Panobože! Sklonila jsem hlavu a zadržovala dech.

Po chvíli si ke mě přisedl. Odkašlal si.