Ztracený syn (HP)

Prolog

Byla půlnoc, třicátého prvního července. V jednom z pokojů Temného sídla ležela na posteli žena. Měla černé dlouhé vlasy a černé oči. Vypadala velmi vysíleně. Také se není čemu divit - právě se jí měla narodit dvojčata. Kolem ní pobíhala jejich rodinná lékouzelnice.

Pán zla pochodoval netrpělivě za dveřmi a čekal, kdy už se otevřou dveře a on uvidí své dvě děti. Tak moc si přál, aby alespoň jeden z nich byl chlapec a šel v jeho stopách. Ve stopách Salazara Zmiozela.

Najednou se z pokoje ozval pláč dvou narozených dětí. Otevřely se dveře a z nich vyletěla lékouzelnice s jedním dítětem v náručí. Voldemort si pomyslel, že se jeho dítětem něco stalo a ona ho potřebuje někam dostat. Utíkala jako o závod ven ze sídla. Na kraji pozemků se přemístila pryč.

Voldemort přišel ke své ženě, která plakala a přitom si k sobě tiskla své druhé děťátko. Jeho děťátko. Byl to opravdu hrozný pohled. Vůbec nechápal, co se jí mohlo stát.

"Co se stalo? Kam odešla? Provedla něco?"

"Ona..." začala mezi vzlyky, "unesla ho... unesla našeho syna... Tobbiase. Proč jsi ji nezastavil?"

"COŽE UDĚLALA? Já ji dostanu. A až ji dostanu, tak ji zabiju!"
...
V obývacím pokoji u Potterových seděli novomanželé a hráli si s dítětem, které jim před chvílí přinesla jistá žena. Nejdříve měli v plánu dítě zabít, ale když ho uviděli, nedokázali to. Když to miminko nikomu nic neprovedlo a přitom na ně vrhalo takovej nevinnej kukuč.

Sami děti mít nemohli, tak se ho rozhodli vychovávat za vlastního. Ihned provedli na chlapce dědičné kouzlo, aby se jim podobal. Jeho černé oči se změnily na Lilyiny zelené.

"Myslíš, že děláme dobře, Jamesi?" zeptala se Lily svého muže. Už to bylo týden, co byli spolu a ona tomu stále nemohla uvěřit.

"Jistě, zlato. Přece nechceme, aby chlapce vychovávala ta zrůda bez srdce... a taky nosu," uklidňoval ji.

"To je pravda, ale... co když bude svého syna hledat a dojde mu, že tento chlapec je jeho syn." Optala se ho se strachem v hlasu i očích.

"Neboj, nikdy to nemusí zjistit. Dá se to zařídit."