Ztracený syn (HP)

1. - Zařazování

Ve chvíli, kdy Moudrý klobouk dozpíval, všichni v síni začali tleskat. Klobouk se ještě uklonil všem čtyřem stolům a pak už zase nehybně ležel na stoličce.

"Takže stačí, když si nasadíme ten klobouk!" zašeptal Harrymu Ron. "Já toho Freda zabiju, pořád mi tvrdil, že budeme zápasit s obrovským skřetem."

Harry se chabě usmál.

Předstoupila před ně profesorka McGonagallová s dlouhým svitkem pergamenu v ruce.

"Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil," vysvětlila.

"Abbottová, Hannah!"

Z řady vyklopýtala růžolící dívka s blonďatými copy, nasadila si klobouk, který jí okamžitě spadl přes oči, a posadila se. Trvalo to jen okamžik

"MRZIMOR!" vykřikl klobouk.

Od stolu vpravo se ozval potlesk a jásot, když si Hannah šla přisednout ke studentům z Mrzimoru. Harry uviděl ducha Tlustého mnicha, jak na ni vesele mává.

"Bonesová, Susan!"

"MRZIMOR!" křikl klobouk znovu, a Susan odcupitala za Hannah a posadila se vedle ní.

"Boot, Terry!"

"HAVRASPÁR!"

"Brocklehurstová, Mandy"

"Bullstrodeovou, Millicent" zařadil klobouk do Zmijozelu.

Začínalo mu být opravdu špatně od žaludku. Připomněl si, jak se v jeho bývalé škole při tělocviku vybíralo do sportovních mužstev. Jeho zavolali vždycky až posledního; ne proto, že by byl tak nemožný, ale aby si Dudley nemyslel, že o něj někdo stojí.

"Finch-Fletchley, Justin!"

"MRZIMOR!"

"Finnigan, Seamus."

"Grangerová, Hermiona!"

Hermiona ke stoličce málem utíkala a dychtivě si narazila klobouk na hlavu.

"HAVRASPÁR!" vykřikl klobouk, a Ron hlasitě vzdychl.

V tu chvíli přepadla Harryho děsivá myšlenka, jak to děsivé myšlenky dělávají vždycky, když jste opravdu nervózní. Co když ho nezařadí vůbec nikam? Co když bude sedět na stoličce s kloboukem na očích bůhvíjak dlouho, až mu ho profesorka McGonagallová nakonec strhne z hlavy a řekne, že se zřejmě stal nějaký omyl, a Harry by měl nasednout do zpátečního vlaku?

Když vyvolali Malfoye, Draco nafoukaně zamířil ke stoličce a jeho přání se mu okamžitě splnilo; sotva se klobouk dotkl jeho hlavy, hned zaječel "ZMIJOZEL!"

"Moon...", "Nottová...", "Parkinson..." a potom dvojčata, "Patilová..." a "Patilová...", po nich "Perksová, Sally-Anne" a potom konečně -

"Potter, Harry!"

Jakmile Harry vykročil ke stoličce, ze všech stran naráz se šířilo šuškání, jako by po celé síni vzplály malé syčivé ohníčky.

"Opravdu říkala Potter?"

"To jako ten Harry Potter?"Poslední, co Harry ještě uviděl, než mu klobouk spadl přes oči, byla síň plná lidí, kteří natahovali krky, aby si ho mohli pořádně prohlédnout. Pak už se díval jen na černý vnitřek klobouku a on čekal.

"Hmm," ozval se tichý hlásek v jeho uchu. "Tohle je těžké, velice těžké. Máš velkou odvahu, to ano. A nemáš špatnou hlavu. Nadání ti také nechybí, to tedy ne - a máš opravdovou chuť předvést, co všecko dokážeš, ano, to je zajímavé... Takže kam tě mám poslat?"

Harry se přidržel stoličky a říkal si v duchu: "Jenom ne k těm šprtům, tam ne!"

"Říkáš, že do Havraspáru ne?" pronesl tichý hlásek. "Víš to jistě? Mohl by z tebe být velice chytrý kouzelník, tady v hlavě to všechno máš, a Havraspár by ti pomohl v cestě k velikosti, o tom nepochybuji - takže ne? Jestli to víš jistě, tak ať je to tedy kolej tvého otce - ZMIJOZEL!"

Po vykřiknutí koleje se ve Velké síni rozhostilo ticho, jako by zde nebylo ani živáčka a Harry se tam ocitl sám.

Mezi prvními se vzpamatovala McGonagalová a sundala chlapci klobouk. Tomu se naskytl pohled na některé nepřátelské a na některé stále překvapené pohledy. Nejistě se podíval k profesorskému stolu, kde si všiml Snapea, který máchnutím ruky ukázal ke stolu napravo. Harry přešel ke stolu a sedl si na kraj.

"Raddelová, Kristin," přerušila profesorka ticho. Harry ji poznal. Byla to ta, která stála Malfoyovi po boku ve vlaku i před zařazováním.

"ZMIJOZEL!" vykřikl klobouk a od zmijozelského stolu se ozval hlasitý potlesk. Harry si stačil koutkem oka všimnout Brumbálova zkoumavého pohledu vrženého na usměvavou dívku.

Poté už zbýval jen Ron, kterého zařadili do Nebelvíru a Zabini zařazený do Zmijozelu. Po zařazení následoval Brumbálův proslov zakončen vyhlášením večeře. Při večeři Harry sledoval všechny studenty, jak se skvěle baví a ho si nevšímají.

Po chvíli měl pocit, jako by jej někdo sledoval, tak se rozhlédl po síni, až jeho pohled zabloudil k profesorskému stolu. Zabodl své smaragdové oči do černých očí Severuse Snapea. Něco mu říkalo, že by se měl bát, ale on strach neměl. I když profesorův vzhled budil spíše děsivý dojem, bylo mu to jedno. V klidu se na něj díval, až to starší muž nevydržel a pohled odvrátil.

Večeře skončila a zmijozelští prefekti vzorně odvedli prváky na kolej. Tam je Snape jako jejich kolejní ředitel seznámil s pravidly a nezapomněl si do Harryho rýpnout ne účet jeho slavné jizvy. Po dvou hodinách proslovu šli konečně spát. Harry měl pokoj se Zabinim, Crabem a Goylem a Nottem. Malfoy měl samozřejmě pokoj sám pro sebe.

"Tak Potter, jo?" začal se navážet Zabini, sotva se za chlapci zavřeli dveře. "A dokonce ve stejném pokoji. To jsi ten Moudrý klobouk podplatil, aby měl bulvár o čem psát, a ty jsi byl každý den na titulce Denního Věštce? No tak přiznej se, proč jsi nešel do Nebelvíru, jako tví šlechetní rodiče?"

"Hele, já vůbec netuším, proč mě sem Moudrý klobouk poslal. Původně mě chtěl dát do Havraspáru, ale tam jsem nechtěl zase já, tak jsem teď tady. A mimochodem," dodal ještě, "o Nebelvíru nepadlo ani slovo." Mrknul na něj a lehl si do postele. Blaisovi stojícího u vedlejší postele nejspíš došly urážky, tak následoval jeho příkladu.