Ztracený syn (HP)

5. Nabitá noc

Šel tichou chodbou sklepení, nikde ani noha. Došel k dubovým dveřím a zaklepal.

"Dále," ozval se chladný hlas. Mladý Zmijozel vstoupil.

"Dobrý večer, pane," pozdravil slušně.

"Dobrý večer i vám. Gratuluji, ani jsem si nemyslel, že přijdete včas." Harry zacítil hrdost. Nikdy jiný kromě Snapa jej nikdy v ničem nepochválil. Bylo tu pár učitelů, ale to... nebylo takové.

"Děkuji, pane." Usmál se. Hned si ale uvědomil, že Snape stále sedí za stolem a nevěnuje mu pozornost. "A... jak bude probíhat to doučování, pane?"

Profesor zvedl hlavu a pozvedl obočí. "Jak byste si to představoval, pane Pottere?"

Harry se nad jeho otázkou zamyslel. "Asi budu vařit nějaké lektvary nebo se o nich učit," napadlo chytře chlapce.

"Vaše uvažování je opravdu úchvatné. Nicméně správně, zde máte pergamen. Během patnácti minut si to nastudujete a poté mi předvede, jak to dokážete uvařit."

Harry pohlédl na list a zamračil se. "Ale tento lektvar budeme vařit až na konci roku, pane."

"A co vám brání se ho naučit již teď?"

Koukal. Vařil jen dva lektvary a pokaždé tam měl nějakou chybičku. A teď mu Snape dává tohle! Lektvar na modřiny! Vždyť ani neumí krájet žabí ocásky na dvoumilimetrové kousky a měřit hustotu dračí krve. Copak Snape chce, aby to nezvládl a on mohl mít namísto toho školní trest a být za budižkničemu? Ale ne! Harry se jen tak nevzdá a dokáže mu, že stojí za jeho přízeň a má na to - být v jeho koleji.

Po dvou hodinách později stál Harry před kolíkem, vlasy snad ještě více rozcuchané. Naproti němu stál Snape a očima hodnotil jeho lektvar.

"Můžete mi říct, pane Pottere, co si o tom lektvaru myslíte?" Podíval se na chlapce. Harry už cítil, jak bledne.

"No.. myslím, že jsem tam dal o milimetr žabího ocásku více a ocet byl prošlý, protože byl nějaký hustý a tak jsem ho tam dal o pár gramů méně. Mohlo to pokazit ten lektvar, pane? No jinak si nejsem vědom jakékoliv jiné chyby." Domluvil. "Pane?" Zeptal se, když jeho profesor neodpovídal.

Snape si promnul čelo. "Pottere," začal, "podle mého prvního odhadu váš lektvar dopadl na výbornou. A i přes ty chyby, které jste mi právě vyjmenoval, by byl lektvar poživatelný. Vedete si výborně, pane Pottere," usmál se na Harryho.

Harry se zamračil. Měl to dobré? Naklonil se k lektvaru. Zamračil se ještě více. "Ale pane profesore, lektvar je o odstín tmavší než má být a má trošičku štiplavou vůni."

Profesor pokýval hlavou. "Ale pane Pottere, vy si uvědomte, že jste na začátku prvního ročníku. Ani já jsem tohle ve vašich letech nezvládl." Povzdechl si, když chlapcovo nadšení nepřicházelo. "Nikdo není dokonalý." Nic. "Ani já ne." Mírný úsměv.

"Opravdu, pane?"

"Jistěže, každý dělá chyby. Jen někdo větší a jiný menší." Stálo ho to mnoho úsilí, něco takového vyslovit.

"A jaká byla vaše největší chyba, pane?"

Snape se na mladého Zmijozela zamračil, ale poté podlehl jeho smaragdovým očím a zamyslel. "Bylo asi tehdy, když jsem věřil nesprávnému člověku."

"Kdo to byl, pane?"

"Myslím, že jsi až moc zvědavý, Harry. Víc ti neřeknu." Harry přikývnul, chápal to. Nikdo mu nikdy nic osobního neříkal a tento muž mu řekl více než kdokoliv jiný. "A myslím, že by jsi měl jít na svůj trest."