Ztracený syn (HP)

13. Měl bych ti něco říct, Kristy

Když Harry se Severusem dorazili do profesorových komnat, nemohl z chlapce vytáhnout ani jedno kloudné slovo, proč byl na Sletu tak... zadumaný, tak ho poslal, ať si po dlouhém dni odpočine a sám doufal, že následující den z něj něco dostane.

Harry byl rád, že se v jeho pochmurné náladě nešťoural moc dlouho, jinak by mohl prasknout a vysypal by ze sebe vše, co ho v tu chvíli sžíralo. A nebylo toho málo. V neposlední řadě byl Voldemort jako jeho otec a jeho sestra, se kterou to je momentálně na houby.

Než Harry dorazil do svého pokoje, měl jediný úmysl. Vlézt do postele nevylézt dokud nebude ráno.

Když však vstoupil do svého pokoje, malém se mu zastavil dech. Když byl na Sletu, byla tam žena jménem Amily, která mu někoho připomínala a mu teď došlo, kdo to byl.

Byla to Kristinina matka. A ne jen její. To Amily Swanová si vzala Toma Raddla za manžela.

Když teď šel ke své posteli, na které seděla jeho sestra Kristin, měl chuť omlátit si hlavu o trám postele za to, jak byl hloupý. A to se celou dobu zabýval Voldemortem a nevšiml něčeho, co bylo tak očividné.

"Ahoj, Kristin," pronesl váhavě. Nevěděl, jak se k ní chovat, potom, co jí udělal. Má si to, že teď sedí u něj na posteli a na tváři má omluvný výraz, vyložit tak, že se s ním přišla usmířit? I presto že to byl Harry, kdo to všechno pokazil? 

"Ahoj, Harry," vzdychla a vypadalo to, že to není jenom Harry, kdo by se nejraději propadl. "Přišla jsem se ti omluvit." Zamračila se. "Vlastně ani nevím za co, ale to jedno. Asi. Znáš ten pocit, když si něco několik dní sestavuješ omluvnou řeč a když na to přijde, tak máš v hlavě vymeteno? Víš, já jen chci, aby to mezi námi bylo zase vpohodě, Harry. Od té doby, co jsme se přestali bavit, mám pocit jako... jako kdyby něco uvnitř mě chybělo. A pak mi došlo, že jsi to ty, Harry. To ty jsi mi chyběl." Harry to nevydržel, musel odvrátit pohled od jejích očí, které na něj v naději upírala.

"Já... "začal, ale najednou nevěděl, jak dál. "Nedovedu si představit, že bych se s tebou už nikdy neměl bavit," vyhrkl ze sebe sklonil se k ní, aby ji mohl obejmout.

Tolik mu chyběla.

Tiskli se k sobě, jakoby se neviděli léta.

"Já... Asi bych ti měl něco říct, Kristy." Nemohl uvěřit tomu, že to dělal. Byl připraven jí říct o jeho otci. Věděl, že by mu neodpustila, kdyby před ní měl tajemství a on to musel někomu říct.

A tak jí řekl všechno a ona celou dobu jen poslouchala. Pověděl o všem hezky od začátku. Dědicova komnata, Salazarova kniha, nevynechal ani detaily o jeho pocitech, když zjistil, že je Voldemortova dcera. Poté jí převyprávěl celou noc, kdy zjistil, že Voldemort je jeho otec a že měl důkazy. Zmínil i to, že se chystá nabýt své staré podoby. Potom, jak Brumbál nevěří, že je doopravdy pryč.

A nakonec, jak na jedné události lektvaristů potkal její matku. Neřekl jí o Sletu nic konkrétního, jelikož to slíbil Snapeovi, ale jen to, co souviselo s tím, o čem jí říkal.

"... Je stejně krásná jako ty, Kristy," zakončil své povídání. "Prosím, řekni něco, protože teď mám pocit, že jsem to totálně podělal."

Dívka se na Harryho nedívala, takže se mu špatně četlo ve výrazu její tváře, jak to zatím bere.

"Ty jsi nic nepokazil, to všichni ostatní." Konečně se na Harryho podívala - na svého ztraceného bratra.  "Jen je těžké tomu uvěřit, Harry. Tak dlouho jsem si myslela, že jsem jen já a moje máma a najednou se objevíš ty a... otec." Pochopil, jak moc má ráda svého otce a ani on nevěřil, že by skutečně mohl být jiný. "Ale přestaňme se bavit o pohřebním tématu, pojďme na tu lepší část." Usmála se na něj s nebezpečnými jiskřičkami v očích. "Ty-" bodla ho prstem do hrudi "-jsi můj bratr a neřekl jsi mi to hned jak jsi se to dozvěděl."