Ztracený syn (HP)

8. Quirrell není cvok?

* kurzíva mezi dvěmi čárkami '... ' je vnitřní hlas a podtržení+kurzíva je druhý vnitřní hlas
____________

Černovlasé dívce chvíli trvalo než si uvědomila, co vlastně chlapec vypustil z úst. Když se tak stalo, zůstala na něj koukat s otevřenou pusu. "C-co? Harry... Oh Harry, to ses neměl dozvědět," hlesla.

Nastalo ticho. Oba dva se topili ve svých myšlenkách. Minuta. Dvě. Tři. Vzlyk.

"Kristy?"

"Já nemůžu, Harry. Prostě nemůžu... To ses neměl dozvědět. Opravdu."

"Každý má nějaké rodiče, Kristin."

"Ale nikdo ne jeho! Nesnáším se za to! NESNÁŠÍM HO!" zakřičela z plných plic. Harry na ni zůstal koncentrovaně zírat. Toto nečekal.

"A-a-ale al-ale, co t-to sl-slyš-ím? Tak-takový h-h-hluk na-na ta-k klid-klid-ném místě."

Malí Zmijozelové se zděšením v očích zvedli hlavy. Neslyšeli ho přijít a on je tak vylekal! Podívali se po sobě - netušili, co říct.

"Co-copak-k bylo t-tak důl-l-ležité, že t-to po-potřeb-boval-lo tolik e-emoc-cí?"

"Nic!" zazněla odpověď od obou dvou. Doufali, že si profesor ničeho nevšimne. Nemohl snad slyšet jejich celý rozhovor, že ne?

Quirell se zamračil. Poté jakoby si něčeho všimnul se zadíval na Kristin a jeho tvář zaujala chladný výraz. "Mohla byste mi prozradit, slečno Raddleyová, jak vás pan Potter dohnal až k slzám?" pozvedl tázavě obočí. Jako kdyby šokem zapomněl koktat. Zpoza jeho hlavy se ozve nějaký neidentifikovatelný zvuk - zamručení asi.

"Netuším o čem to mluvíte, pane profesore," předstírala nevědomou, jenže profesor jí nevěřil.

"Ale vy moc dobře víte, slečno."

"Asi nevím, když jsem vám neodpověděla."

"Však Vy odpovíte!" řekl výhružným tónem.

"Quirinusi!" ozval se hrubý hlas z hlavy právě osloveného. Harry s Kristin se po sobě nechápavě podívali. Je snad břichomluvec nebo ještě věští cvok, než už je?

"P- pane?" optal se profesor zděšeně. To děti utvrdilo v tom, že je to cvok, možná schizofrenik.

"Ty jsi takový idiot! Víš, co jsi právě udělal, Quirinusi?" ozval se zase ten hlas.

Kristin se k Harrymu naklonila. "Myslíš, že to hraje?" Chlapec pokročil rameny a jal se znovu sledovat toto divadlo.

"Nevím, M-můj pane," zaznělo z úst profesora.

"Právě jsi nás prozradil," řekl ten druhý hlas a doplnil to zavrčením.

"Prozradil, Pane? Ale vaše dcera-"

"TICHO!" zahřmělo přes celé náměstí, až by se člověk divil, že to nepřilákalo polovinu hradu. A nastalo ticho.

'Kdo ten chlap sakra je? A kdo je jeho dcera?' honilo se mladým Zmijozelům v hlavách.

Kristin myšlenky vířily na plné obrátky. 'Dejme tomu, že ten hlas má i svého původce a není to profesor Quirell. Ten muž má dceru a je asi nějaký vysoce postavený, jelikož ho profesor nazývá svým pánem. Že by se podřídil upírovi? Mysli objektivně, Kristin! Tak dobře. Řekněme, že mu nějakou dobu sloužil, než si jej k sobě připoutal. Ale jak? Možná to má něco společného s tím turbanem. To až později. A co s tím má společného ta dcera jeho pána? Jsem v koncích... '