Ztracený syn (HP)

2. První den 2/2

Po snídani následovala hodina lektvarů, které k Harryho úlevě byly nedaleko Zmiozelské společenské místnosti. Náladu mu však zkazilo, když je do třídy vpustil jejich kolejní ředitel Snape.

Něco proti Harrymu měl a Harry nevěděl co. Bylo možné, že měl tu čest potkal některého z jeho příbuzných a ti mu o něm řekli něco nehezkého? To, co Dursleovi o svém synovci říkali každému, s kým měl přijít do styku? Už jen to byl důvod, aby je chlapec nenáviděl. Ale tohle, tahle škola, měl být Harryho nový život... Nebo alespoň naděje.

"Já čekám, pane Pottere," zazněl vedle malého Zmijozela tichý, ale nebezpečný hlas, čímž jej vytrhl ze zamyšlení.

"Eh, já-"

"Skutečnost, že jste naše nová celebrita, pane Pottere, však neomlouvá vaši nepozornosti v mé hodině. Nebo jste si myslel, kolem vás budou všichni skákat už díky vašemu pohledu?" Harry se pod profesorovy slovy mírně přikrčil, ale pohledem neuhnul.

Moc jeho slovům nerozuměl. Proto si dal za úkol zjistit o tom, kdo je, nějaké informace. Věděl jen to, že kvůli němu prý zemřeli jeho rodiče a nějaký strašidelný muž a to, že byl vrahem, z něj celebritu nedělalo. Neměl by být správně ve vězení? Než jej mohla napadnout další nebezpečná myšlenka, ozval se blízko jeho ucha profesorův hlas. "Nyní byste mi mohl odpovědět na moji otázku, která zněla: Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

Harry měl chuť zeptal se učitele, kdy se jej ptal, ale naštěstí to potlačil a snažil se přemýšlet, nad odpovědí. Učebnici lektvarů pro první ročník si pročítal ve vlaku. "Eh, pelyněk a asfodel jsou spolu velmi silní, až vytvoří lektvar s názvem... Živá smrt?" řekl chlapec nejistě a sledoval, jak z tváře Severuse Snapea mizí jízlivý úšklebek a mění se na zvláštní výraz. Profesor chvíli vypadal, jakoby něčím přemýšlel. Harry se na něj díval s nadějí, že alespoň něco měl dobře.

"Doušek živé smrti, pane Pottere, ale jinak výborně. Je vidět, že jste pilně studoval i poznámky pod čarou, kterých si valná většina studentů nevšímá." Profesor se otočil ke třídě. Přesněji k Ronovi Weasleymu, který byl zabraný do vášnivé debaty s Nevilem. Ten se mu snažil naznačit, že se na ně Snape dívá, avšak marně. "Weasley, mohl byste mi laskavě zopakovat, co právě pan Potter řekl?"

Zrzek se v mžiku otočil a zůstal na muže zírat s otevřenými ústy.

"Odebírám pět bodů Nebelvíru. Nyní se rozdělte do dvojic a začněte vařit lektvar proti vředům. Na konci hodiny chci mít výsledek."

Zbytek hodiny probíhal bez potíží, dokud Nevilovi nevybouchl lektvar i s kolíkem. Chlapec sám skončil na ošetřovně a Weasley, který na lektvaru pracoval s ním, měl za úkol posbírat kousky kotlíku z podlahy.

Zbytek vyučování utekl jako voda a Harry za tu dobu poznal mnoho nových lidí. K jeho zděšení z něj byla unesena i většina profesorského sboru. Například profesor Quiler poté, co se Harrymu při svém příchodu podíval do očí, nedokázal vykoktat ani pozdrav, proto svá následující slova čaroval do vzduchu, aby si ostatní mohli přečíst, co chtěl vlastně říct.

Po večeři se Harry spolu s Blaisem, se kterým se začal trochu víc bavit, ale stále nebyli kamarádi, vydal do společenské místnosti Zmijozelu, kde si chtěli udělat domácí úkoly. Posadili se na pohovku u krbu, který tuto chladnou místnost krásně rozehříval a vyndali si učebnice, v případě zelenookého chlapce i sešity, popisku a zápisníček.

Poté, co si chlapec všechno přehledně rozložil, zvedl hlavu a konečně si všiml Blaisova zmateného pohledu, kterým jej celou dobu propaloval.