Dramione's Problems- First Year

10. Důvod

  Ani nevíte, jak těžce se žije s železným krytem na zadku, který jsem si opatřil kvůli Krumovi! Dokonce jsem ten kus plechu musel ukráct v mudlovském světě někde poblíž vojenského centra a je na ni nápis: vjezd povolen pouze tanku. Nedokážete si představit, kolik pozornosti má teď můj zadek?
Ale atomový kryt na zadku není jedinou novinkou v mém životě, teda kromě toho, že na mě spousta dívek žárlí a představují si, jak jim Krum líbá zadek a chce je osedlat. Teď obvykle vyskočím z okna, když jde kolem mě Krum, ale to také není podstatné. Já mu totiž udělal čáru přes rozpočet, koupil jsem si tekuté mýdlo, které nepadá, takže si už ani neškrkne!

A druhým problémem je, že Grangerová přitvrdila, jelikož už se pokouší o masovou vraždu. Snape vyhrožoval, že ze školy odejde po tom, co zjistil, že růžové tangáče nejdou sundat a Potterovi praskly brýle při pohledu na nápis 'kulíšek'. Ani hláška, 'Teď jste mi pane profesore vytřel zrak', Snapea moc nepotěšila.

Jenže teď měla zase Grangerová strach z mé přítomnosti a tak jsem si chodil po chodbách jako pán. Obvykle jsem šel uprostřed chodby a mával kolem sebe rukama nebo pokřikoval: „To je dnes ale bezpečný den!" nacož mi odpovědel Snape v růžových tangách. Dokonce mám pocit, že se mu ta tanga seprala, jelikož odhalovala každý den více.
Celý bezpečný, ano nový pocit, jsem došel na hodinu péče o kouzelné tvory.

„To je dnes ale pěkné počasí, že Hagride," výskal jsem si a sedl si na trávu, bylo mi naprosto jedno, že tomu obrovi tykám a dokonce mě neděsil ani fakt, že kdyby mi vrazil, zjevně najdu novou galaxii ve vesmíru. „Nikde žádné Hermiony a ani Hermibouřka se nežene!"

„Je skvělé počasí," přitakal Hagrid zmaten mým chováním a postavil se před třídu. Samozřejmě že tu byla i Hermiona.

„Takže dnes budeme krotit Divobuky, jsou to hrozná zvířata, nikdy nevíte co se jim honí hlavou a já osobně si myslím, že to nemají v hlavě v pořádku," začal svůj dlouhý monolog Hagrid, ale já měl moc práce si užívat dnešní den. „Prosím, aby si všichni nachystali sérum a podali ho co nejbezpečnějším způsobem jednomu z divošků," poprosil Hagrid a zatvářil se soucitně.

A přesně ve chvíli, kdy Hagrid rozdal séra v malých lahvičkách, já dostal hroznou žízeň a hádejte, kdo měl pití! Ano, Grangerovic. Samozřejmě, že bych ji nikdy nepožádal o pití, ale já měl hroznou žízeň. Vydal jsem se potichu k ní a díval se na láhev, která byla položená vedle ní.
Byla zabrána do debaty o nějaké knize a já se chopil příležitosti, položil jsem své sérum vedle ní, abych měl prázdné ruce a vzal její láhev. Téměř celou jsem jí vypil a chtěl ji vrátit, ovšem mé sérum bylo pryč!

Zadíval jsem se všude kolem, ale nikde nebylo. A pak jsem viděl, jak Hermiona pokládá na trávník prázdnou sklenici.

„Ty jsi to vypila!" chtěl jsem jí seřvat, že se mi opovážila vypít sérum pro Divobucha, ale když se na mě otočila Hermiona s protáhlým čumákem a v polovině věty začala vrčet a škrábat se nohou za uchem, raději jsem utekl.

Schoval jsem se do keře a pozoroval, jak sérum působí.
Hermiona začala honit svůj vlastní ocas a když jí chtěl Hagrid odchytit, začala se s ním pářit. Hagrid před ní začal utíkat a Hermiona začala kousat do stromu v domnění, že si staví mraveniště. Nakonec se rozběhla a jako pták chtěla vyletět ze srázu, ovšem zapomněla, že nemá křídla a dopadla do vody, kde si začala hrát na velrybu zmutovanou s ponorkou a řvát, že stříká vodu.  

Slova autora:

Jen tak mimochodem, on smích možná vážně neléčí, ale spíš zabijí, tedy ne že by tohle bylo nějak extra vtipné, ale opatrně, lidičky!:D Nechci se stát masovým vrahem o.O

Jinak jestli jste ještě nevstoupili do mé cathycírkve, honem se běžte podívat na svaté přikázání, jelikož Cathy se rozhodla stát kazatelem.:3 🍴🍴🍴(le vidlička)