Dramione's Problems- First Year

21. Důvod

Dostala jsem svůj první školní trest ve svém životě za to, že jsem napadla učitelku, ale ona to nebyla pravda! To všechno udělal Malfoy! On je jako člověk, co má průjem, taky všechno poser. . no vy víte. Jsem si jistá, že byl v minulém životě to, auto co vyváží jímky. Vážně. Představte si to bílé auto s obličejem Draca na kapotě. Ach, ta podoba!

Ale nebyla jsem jedinou, i Draco obdržel trest, jelikož si vymyslel, že jsem Voldemort a do Bradavic musel přijet celý sbor ministrů a prověřit mou totožnost. Ptali se Draca na mé chování a když se Draco rozhodl říct jim, co všechno jsem mu letos udělala, pár lidí z toho sboru šlo do důchodu, jelikož ten seznam byl nekonečný. A to ještě na pár věcí zapomněl!

„Pane profesore, máte připravený ten trest?" zeptal se Draco Snapea. Bylo to poprvé, co Snape neměl radost, že uděluje školní trest zrovna on, jelikož když nám dal za úkol, ať mu seřadíme papíry, trošku jsme se s Dracem pohádali, no a z těch papírů zbyly pouze kousíčky. Malfoy dokonce jeden papír snědl, abych ho nemohla uložit já!

Následně jsme měli vydrhnout podlahu, ale Draco si spletl Snapea se špínou a drhl ho tak dlouho, dokud Snape nechodil měsíc v běloskvoucím oblečení, což byl dost velký nezvyk.

Když nám Snape poručil, ať se od něho držíme co nejdál, Draco to pochopil doslovně. Rozběhl se a utíkal celý týden, než mu došlo, že utíká sám a já zůstala v Bradavicích. Po tom týdnu poslal sovu do Bradavic, že je někde neznámo kde a že ho mají jít najít. Ale prej je od Snapea dál než já, takže prý vyhrál. Trvalo dost dlouho, než ho česká pošta doručila jako balík zpět do Bradavic.

„Mám pro vás složitý úkol," řekl Snape a vytáhl krabici s lektvary, které už byly skoro celé spotřebované, „odnesete tyhle lektvary někam zlikvidovat. Pokud možno zlikvidujte pouze ty lektvary," a dal krabici Dracovi do rukou.

„Kam přesně je máme odnést?" vydechl Draco a byl hrdý, že tu krabici drží právě on.

„Myslím, že ve vašem případě nepůjdete moc daleko. Budu rád, když mi ty lektvary vylejete dál, než na rohožku," křikl Snape a Draco se otočil. Líně jsem se vydala za ním.

„Odneseme je do Zapovězeného lesa," navrhla jsem a Draco zakroutil hlavou.

„Odneseme je do lesa Zapovězeného lesa," opravil mě a já polkla. Zrovna teď se mi s ním nechce hádat. A to je docela škoda.

„By mě zajímalo kolik lektvarů tam tak je," zašeptala jsem, protože už jsme byli v lese.

„Hodně. Jsou to všechny lektvary, které kdy došly. Snape je nikdy nevyhazoval, až teď mu to Brumbál nakázal," odpověděl mi hrdě Draco a pokračoval v cestě.

„Tak proč to není těžké, když je jich tam tolik?" zeptala jsem se a mávla hůlkou, čímž jsem asi zničila zlehčovácí kouzlo.

Dracovy oči vystřelily z důlků a krabice i s ním dopadla na zem, kde se pod tím udělal kráter, takže Draco vypadal jako meteorit těsně po dopadu. Dokonce z něj unikala i nějaká pára.

O 5 000 let později.

„Vážně nechceš pomoct vylézt?" zeptala jsem se Draca, který nemohl vyšplhat zpět na povrch z kráteru. V jedné ruce držel lano a v druhé kladívko.

„Ne, zvládám to," prohlásil a snažil se vyšplhat na kamínek velikosti štěrku.

10 000 let později

„Už jsem tady," vydechl Draco, a podával mi krabici. Byl stále v kráteru, ale už mu chyběl pouze kousek. Chtěla jsem mu pomoct, ale nechtěně jsem kopla do té hloupé krabice no a ona znovu upadla i s Dracem zpět do krátelu. Ozval se křik a rána.

„Draco?" zavolala jsem na něj opatrně a slyšela křik.

„Je tu něco kulatého a velkého a je tu teplo, kolik je stupnů v zemském jádře?" zakřičel Draco a já přemýšlela.

„Něco kolem dvou tisíc?" řekla jsem nejistě a slyšela jsem další křik.

Došli jsme až k velkému stromu a Draco položil krabici. Vážně spadl až k zemskému jádru, jelikož jeho kůže byla zcela černá a připomínal teď tetičku černošku.

„Kdys byl v solárku?" zeptala jsem se ho a myslela, že mě na místě zabije, když jsem slyšela hlasy. Nahlédla jsem přes strom a zahlédla Skrka a jeho syna! Skrka juniora.

„Jak jsi se sem dostal?" zakřičel Skrk na svého syna –

„Už nechci být na straně zla, chci ti ukázat, kdo doopravdy jsem," řekl váhavě a začal si odhrnovat rukáv až do výšky, kde měl Znamení Zla.

„Kašli na to, Grangerová, já prostě vyleju ty lektvary tady a jsem zpátky," prohlásil rozhodně Draco a já poslouchala dál rozhovor mezi Skrkem a jeho synem.

„Nechci to vidět! Nechci vědět, že jsem jako otec zklamal," řekl Skrk a otočil se. Chtěla jsem něco říct Dracovi, jenže ten v tu chvíli popadl krabici a celý její obsah vylil na Skrka juniora.

Vznesl se velký kouř a když ustál, viděla jsem Skra juniora, na kterého začali působit všechny lektvary, které byly v krabici. Z jedné ruky se mu stalo chapadlo, místo druhé měl hrábě. Jedno oko měl větší než druhé, jedno ucho bylo zjevně sloní a to druhé připomínalo satelitní přijímač. Narostlo mu břicho, které nápadně připomínalo bříško těhotné ženy v devátém měsíci.

A právě v ten okamžik, kdy se z Bartyho ještě kouřilo, takže vypadal jako bájný drak, se Barty senior otočil a zahlédl svého syna.

„Panebože!" zařval Skrk a sesunul se k zemi, jako kdyby jste ho zasáhli tou nejhorší kletbou.

Není divu, že tohle prostě Skrk nemohl přežít a z onoho pohledu ho doslova kleplo.

„Myslím, že mu neměl říkat, kdo doopravdy je. Kdo by chtěl mít za syna zmutovanou chobotnici se satelitním přijímačem? Tohle je vážně
úchylný," zahlásil Draco a já myslela, že spáchám sebevraždu. Tohle není možné!

°°°

Další část!^•^ třikrát hurá... Snad se vám líbila- no pokud ne, stejně s tím nic nenaděláme :D a to je všechno- snad :D

U další části naviděnou :D