Dramione's Problems- First Year

24. Důvod

Konečně! Konečně po osmi měsících utrpení, které jsem zažívala každou chvíli s Dracem, přišlo něco co všem nahradí měsíce stravené nad knihami! Přišly závěrečné zkoušky! Týden, kdy všichni budou muset studovat, nikdo nebude mít ani chvilku pro sebe a všichni budou muset pořád sedět schovaní za knihama! No není to nádhera?

První zkoušky už byly za mnou a upřímně musím říct, že mám pocit, že vše mám bezchybné. Jediné čeho jsem se obávala byly zkoušky u Snapea, jelikož ten byl stále ještě naštvaný kvůli těm tangák a když mu jednou Sirius, kmotr od Harryho, poslal dopis a adresoval ho Kulíškovi, Snape dostal záchvat vzteku,rozmlátil všechno, co měl po ruce a prohlásil, že jestli Siriuse najde, vysaje z něco život líp jak mozkomorové a pověsí si ho místo obrazu nad postelí.

Kráčela jsem tedy na zkoušku z lektvarů a už předtím než jsem si sedla se mi udělalo zle při pohledu na kotlíky. To věštilo jediné, zkouška bude praktická a to se mi ani trochu nelíbilo.

Snape se tvářil jako Voldemort, když najde omráčeného Harryho, svázaného nezničitelným lanem, přivázaného ke sloupu a napůl mrtvého. Ted už nás konečně může zabít. Hlavně tedy mě a Harryho, na kterého si Snape zasedl.

„Já už svou zkoušku mám, Grangerová!" zavřískal Draco a já dělala, že ho neslyším. Otočila jsem se a dělala, že se věnuju chystání svých pomůcek.

„Říkal jsem, že už mám hotovou zkoušku! Mám za vynikající. Dělal jsem veritaserum!" řval Draco, který z nějakého neznámého důvodu teď u pusy držel megafon pro případ, že bych ho vážně neslyšela. Hned jak to řekl schoval megafon a přešel ke mně. „Ne, že bych tedy chtěl, abys to věděla."

„Gratuluju Draco,"procedila jsem jedovatě, jelikož jsem mu docela záviděla, že se vážně v lektvarech vyzná. Draco ukázal na jednu malou lahvičku, která stála vedle sklenice s vodou.

„To je můj lektvar. Lektvar po kterém řekneš všechnu pravdu!" chvástal se Draco, když do místnosti přišel Snape a rychlým pohybem ruky všem přikázal, aby se začali věnovat právě zadané práci.

Jenže pak se stalo něco zvláštního.Draco odešel a Snape se chtěl napít ze své sklenice. Ovšem v té chvíli si nějak popletl sklenici s Dracovím lektvarem a mně málem vypadly oči z důlků. Chvíli se nic nedělo a Snapeovi se zvětšily oči.

„Máte přesně 45 minut na přípravu lektvaru," křikl Snape a já se na něj dívala. Čekala jsem, kdy se dostaví účinky lektvaru a ony vážně přišly, „a víte proč zrovna tolik? Protože to rozhodně nemáte šanci stihnout!" sykl a začal se usmívat, což v jeho případě vypadalo dost zvláštně.

„Pane profesore, obávám se, že jste právě vypil sérum pravdy a-„ začala jsem, ale Snape mě zarazil.

„Grangerová! Vy jste jako jeden obří hulák! Sama od sebe otevřete tu jámu, kterou máte místo pusy a která je hlubší něž Bajkal a už ji prostě nezavřete. Pořád něco melete! Kdybych byl maso a vy mlýnek celého mě semelete na takové malé kousíčky," řekl Snape upřímně a já polkla, „A teď už vařte ten lektvar, chci se zasmát."

„Mu překočilo," zahuhlal Harry, avšak Snape to zaslechl.

„A tady je Potter! Znál jsem vašeho otce! Byl takové arogantní letadlo! Furt létal na tom svém koštěti a dělal huu huuu já mám zlatonku hůů," řval Snape, mezi nohy si strčil hůlku a napodoboval let na koštěti., „A něco vám řeknu! Klidně jsem mohl sbalit vaši mamku! Kdybych chtěl mohl bych sbalit i vašeho otce! Jo, to by James čuměl kdybych mu přebral jeho! Kdybych chodil s ním!" chrlil Snape a mezitím létal na svém imaginárním koštěti.

„A ten Sirius Black! Kdybych byl mozkomor, takhle bych ho políbil! Sledujte!" Snape popadl nejbližší naběračku a začal ji zuřivě oblizovat až vypadal jako pes, který má vzteklinu. „Normálně bych z něho vysál duši jako vysavač!"

„Proboha! Co se mu stalo?" vyhrkl Dean a schovával se za kotlík.

„On mi chtěl znásilnit otce a kmotra!" vykřikl Harry a já se nezmohla na nic než dívat se na Snape líbajícího naběračku a stále ještě letajícího na hůlce.

„On chce znásilnit naběračku!" vyprskl Ron a klepal se jako by zahlédl pavouka.

„A Weasley! Já vám něco řeknu,"vykrkl Snape, když oblétal kolem Rona.

„Ne! Jen to ne! Prosím!" žadonil Ron, ale Snape nešel zastavit.

„Hlavně neutíkejte moc rychle po lese! Člověk by si vás mohl spléct s liškou!"zahlásil Snape a Ron začal brečet.

„Oh můj bože! Vy jste tu taky?" vykřikl upřímně Snape a zadíval se na Longbottoma. „Celý rok doufám, že vás přejede vlak! Jenže vy jste tak zapomnětlivý, že byste i na tu sebevraždu zapomněl!"

„J-já-„ koktal Nevill a vypadal jako by byl chvíli před omdlením.

„Tak copak jste nám to uvařil?" zeptal se Snape a nakoukl do kotlíku a začal se smát, „vy jste tak mimo Longbottome! Ještě nikdy nikdo neudělal něco tak příšerného! Já se chci zabít, když tohle vidím. „ prohlásil Snape a Harry začal psát dopis Siriusovi.

„Siriusi schovej se, Snape se zbláznil, líbá naběračku v domnění, že jsi to ty!" Harry svůj vzkaz načmáral na papír a poslal ho po Hedvice svému kmotrovi.

„Víte, říká se, že jsem bývalý smrtijed! Pche, já jsem sloužil Voldemortovi, když měl ještě vlasy!"prozradil Snape a otočil se ke stolu

,,Já chci maminku," zaprosil Ron a schoval se pod lavici,když Snape zahlédl prázdnou lahvičku Veritaséra a plnou sklenici vody.

,,No do ******** , kterej *******.Že ja jsem vypil ten lektvar? ***** ****** ****** no ty *****," začal velice vášnivě Snape a Harrymu praskly brýle když zaslechl tyhle výrazy od učitele.

,,Kdo do Siriusova zadku položil ten lektvar vedle sklenice ?" Zeptal se Snape a ja vytáhla hůlku . Chtěla jsem schovat cedulku s Dracovým jménem, která byla na stole , jenže jsem kouzlo udělala příliš silné a no cedulka se rozletěla přímo k Snapeovi a přilepila se mu na oči.

,,Draco Mafoy!" Zařval Snape a Harrymu se rozpadly obroučky brýlí při pomyšlení , co se teď Dracovi stane.

°°°

Omlouvám se Sevíkovi za takové zneužití, není to nic osobního :D

24. Důvod je za námi, ale my ještě nekončíme! Ještě šest zcela retardovaných kapitol!  *třikrát hurá!"😹