Dramione's Problems- First Year

15. Důvod

  Hermiona říkala, že mám jít rovně a zabočit doleva. No, nevěřili byste jak těžké tyhle souřadnice jsou. Potom co jsem minimálně půl hodiny bloudil a následně nevěděl, která strana je levá, což bylo dost stěžující, konečně jsem došel k něčemu, co připomínalo neučesanou Hermionu. I když kdyby se Hermiona neučesala, asi by se na tuhle planetu nevešlo nic jiného okrem jejich vlasů. Ale to odbočuji. Konečně jsem našel, to co jsem hledal. Našel jsem něco, co připomínalo vrbu, a tak jsem vytáhl příborový nožík a popadl jednu větev. 

 Chvíli jsem ji nenápadně řezal nožíkem a přemýšlel nad Fleur, jak moc asi bude nadšená, až mě uvidí s pomlázkou větší než má Krum. A tak jsem řezal a náhle mi přidalo, jako, že se mi láskou točí hlava a v břiše mám motýlky. Jenže pak jsem se podíval pod sebe a všiml si, že se mi láskou netočí jenom hlava, ale celé tělo. Až teď mi došlo, že řežu větev vrby mlátičky, která se mnou zběsile točí okolo sebe, jako by byla kovboj a chtěla chytit nějakého býka.

 Zachoval jsem naprosto chladnou hlavou a začal řvát tak moc, že to připomínalo operní skladbu. A jelikož se mnou ta vrba stále točila, můj zpěv zněl jako by ho poušteli z reproduktorů. Chvíli jsem uvažoval, co mám dělat, když se náhle větev nařezaná příborovým nožíkem, ulomila a já letěl přes školní pozemky. A jelikož rychlost mého otáčení byla dost velká, letěl jsme tak rychle, že jsem letěl vedle Harryho Pottra, který právě trénoval na novém Kulovém blesku. Nechcete vidět ten výraz, když jsem Pottra předběhl a chytil zlatonku, což by nebylo tak zvláštní, kdybych měl koště a neletěl bez něj. Ono je dost deprimující, když Kulový blesk- nejlepší a nejrychlejší koště na světě předběhne samoletící Malfoy. 

 Po dlouhém letu jsem konečně dopadl na zem a větev z vrby mlátičky jsem bravurně zapíchl do země. Chtěl jsem se postavit a dělat, že se nic nestalo, když se vedle mě objevil profesor Snape. 

 „Pane Malfoy," vzhlédl jsem a čekal až se mě Snape zeptá, proč létám bez koštěte nebo proč je za mnou díra v zemi připomínající koryto řeky. Samozřejmě, že to nebylo vyschlé koryto řeky, nýbrž moje brzdná dráha, „vraťte se okamžitě do hradu." 

„Rád," odsekl jsem a bylo mi jasné, že kdybych nebyl ze Zmijozelu měl bych z tohohle sakra velký problém. Když v tom se Snape podíval na větev vrby mlátičky zapíchnutou v zemi. 

 „To je vaše anténa, pane Malfoy, nebo váš vánoční stromeček?" zeptal se mě a já zbledl. To bych rovnou mohl použít párátko a i to by bylo lepším vánočním stromečkem než ta větev. 

 „To je moje anténa. Jdu ji vyhodit, koupil jsem si satelit," objasnil jsem mu a snažil se ten pitomý kus dřeva vytrhnout ze země. 

 „Samozřejmě. Já jdu teď chytit Pottra. Včera si utrhl na louce kytičku. Ničí tady zeleň!" vyhrkl Snape a chystal se k odchodu. 

 „Pane profesore, vám přejel parní válec hlavu, když jste byl malý?" zeptal jsem se a Snape se otočil.

 „Obávám se, že ne, pane Malfoyi," odsekl nerudně a já polkl, „proč?"

 „Grangerová, chtěla vědět, jaktože máte tak rovné vlasy. Vyřídím jí, že si je žehlíte," vyhrkl jsem a začal couvat, „nashledanou, pane profesore." 

Rychle jsem doběhl do hradu a zahodil tu hloupou větev. Slyšel jsem tlumený výkřik, ale neměl jsem čas se ohlížet. Rychle jsem vyběhl schody a popadl svůj jalovec. 

 Rozběhl jsem se do kočáru za Fleur a bez zaklepání jsem vkročil dovnitř. Ještě ležela v posteli. Přišel jsem k ní a pomalu ji odhrnul peřinu tam, kde měla nohy. Zdálo se, že ještě spinká. Byla jako andílek. Jenže ve chvíli, kdy jsem odhrnul peřinu, jsem ucítil něco nečekaného. Trošku ji smrděly nohy. No trošku, bylo to jako si vlézt do mikrovlnky s olomouckýma tvarůžkama.

 Rychle jsem šel k oknu a chtěl se nadechnout, jenže díky tomu smradu jsem málem vypadl z okna. Popadl jsem dýchací masku a opět přešel k jejím nohám. Opatrně jsem ji začal šmigrustovat, ovšem můj jalovec se do těch nohou tak trochu zapíchl a díky té vůni začal odumírat, takže jsem z jalovce měl jen tyčku. Trvalo mi půl hodiny, než jsem jalovec vytáhl a v tom dovnitř vtrhla Hermiona.

„Draco ne!" zařvala a já se otočil, „je to Krum! Fleur je dole na snídani. Krum ji přišel vyšmigrustovat, ale byl tak opilý, že usnul v její posteli!" Jenže to už bylo pozdě. Chtěl jsem Fleur stáhnout kalhoty a dát ji na zadek jalovcem, tedy tou tyčkou co z něj zbyla. Ovšem jakmile jsem to udělal, zahlédl jsem něco, co bylo větší než pozadí Nicky Minaj pod lupou. Tohle rozhodně není zadek Fleur! Vždyt tam by se vešlo celé Rusko!

 „To jsi mi to nemohla říct dřív?" zařval jsem a Hermiona  ukázala na bouli na hlavě. 

 „Chtěla jsem, ale někdo po mně hodil větev. Chápeš to?" polkl jsem a dělal, že o ničem nevím. Klidně po ní mohl hodit větev z vrby mlátičky někdo jiný než já, to se přece běžně stává no ne?

   Hermiona chtěla jít ke mně a odtáhnout mě pryč než Krum vstane, ovšem já zapomněl zakrýt Krumovy nohy. Hermiona, která nečekala onu vůni, náhle zbledla. Chvíli to vypadalo, že omdlí a nakonec přepadla dopředu na Kruma, který měl stále stáhnuté kalhoty. A přesně v tu chvíli se Krum probudil a viděl Hermionu ležící na jeho zadku. Krum začal řvát jako plamenák při páření, jelikož si myslel, že ho chce Hermiona znásilnit. Řvál dokonce tak nahlas, že přiběhl nějaký manager Justina Biebra a pokládal Krumův vyděšený řev za novou skladbu a chtěl, aby ji mohl Justin nazpívat na jeho nové album.

 Pomalu jsem se otočil a s klackem v ruce odkráčel z místnosti, abych těm dvěma nechal soukromí.

 No řekli byste to do Hermiony? To je ale dračice!

Slova autora:

Myslím, že polovina z vás dostane infarkt jakmile zjistí, že je konečně tak dlouho slibovaná část vydaná!:3 takže juchů, máme tu další příhodu:3 

A již tradičně, snad část alespon trochu pobavila, v komentářích budu čekat kritiku na mé dodržování termínů vydávání části a samozřejmě i váš kritický názor:3

S láskou i bez ní, Vaše Cathy♥